Proběhlo 2006 (archív)

Komentáře: Bez komentářů

38. Zimní sraz TOM, Ostravice Sruby Baníku  7.1.2006

Sraz jsme měli po půl osmé ráno na nádraží střed. Sešlo se nás deset (plus Klára a Veverka, které dojely přímo na Ostravici, takže 12). A tak jsme se akorát vešli do dvou aut a vyrazili po dálnici. Na Ostravici se tedy dodnes neobtěžovali odhrnout parkoviště… V bufetu a obchodu jsme počkali na holky, pobrali boby a lopaty a vyrazili do kopce. Ti před námi už to prošlápli, takže pokud se člověk neuchýlil z cesty, tak se v tom metrovém sněhu ani moc neutopil. Na nástupu vedoucí oddílů seznámili všechny se soutěžemi, kterých bylo letos asi tak kolem deseti. Naše Sněhová střelnice byla celkem jednoduchá. Desetkráte se otočit (jako sloní závody) a poté se 10 x trefit sněhovou koulí do stromu (nejmladší kategorie pouze 5 x trefit). No, z prašanu se kuličky moc dobře nedělaly, ale kdo si kuličky připravil bez rukavic, tak to šlo lépe. Připravili jsme 6 kategorií a rozdali celkem 29 diplomů.  I když bylo všude plno sněhu, moc jsme nezmrzli, protože nefoukalo a většina soutěží byla v pohybu. V jednu byl nástup a vyhodnocení.

  • 1. místo           Marťas                      Slepla Hoganů
  • 3. místo           Čmoudík Rychlá 3     Kvadriatlon Síria
  • 2. místo           Čmoudík                   Kvadriatlon Síria
  • 1. místo           Marťas                      Slalom nad 16 let Průzkumníci
  • 2. místo           Micka                        Lyžníci – 11-14 let Azimut Orlová
  • 3. místo           Micka                        Slalom do 12 let Průzkumníci
  • 2. místo           Rosťa + Šrámka       Eskymácký běh nad 15 let K.T.O.
  • 2. místo           Budulajz                  Otazníky
  • 2. místo           Mentos                    Otazníky
  • 1. místo           Marťas                     Sněhová střelnice do 15 let Čmoudík
  • 3. místo           Klára                        Sněhová střelnice do 15 let Čmoudík
  • 2. místo           Micka                       Sněhová střelnice do 12 let Čmoudík
  • 3. místo           Šrámka                    Sněhová střelnice nad 15 let Čmoudík
  • 4. místo           Filipes                      Sněhová střelnice nad 15 let Čmoudík

Nevím, zda se ke mne dostaly všechny diplomky, navíc v některých soutěžích (guma) se vyhodnocovalo přímo na místě činu. Ale nálada byla dobrá, čaj teplý, psi mírumilovní. I přes hromady sněhu dorazilo téměř 190 tomíků z téměř dvaceti oddílů. Dolů na Ostravici jsme jeli na bobech a lopatách. Potom jsme se vnutili na Pstruží k Šiškům. Byli jsme pohoštěni medovníkem, čajíčky, kafíčky… Kindeři rychle zalezli ke Kláře a Veverce nahoru do pokojů a co mohli dělat jiného, než tlemit do komputerů, že jo. Část vedení si užívala dole nové televize, fotek a DVD. Domů jsme se porozváželi až za tmy. Po kolaudaci u Mára došli pouze tři účastníci… RR, Šrámka a Kari. Ostatním se nechtělo vstávat, nebo měli v sobotu důležitější práci než jet pomoci oddílu na sraz. Dále dorazil Kvasík, Budulajz !!!, Klára, Veverka, Marťas, Micka, Mentos, Filipes a Komár.    Tak zase za rok. Loni jsme se tou dobou skoro opalovali…

Rosťa RR

23. Uzlařská regata, DDM Ostrčilova 28.1.2006

Již v pátek v noci kolem desáté jeli Rosťa a Fuňo instalovat ozvučení (tentokráte jsme to dělali my z vlastních zdrojů a techniky, protože zvukař Náwvat je někde mimo republiku) a laserovou závoru proti přešlapům do tělocvičny, hned jak skončili poslední sportovci na palubovce.  Stejně tak instalovali Sylvaťáci a Radim Farana a jeho tým počítače a startovací zařízení. Do postele jsme se dostali až ke čtvrté ráno, protože  napojit nové laserové zařízení na starší systém měření byl celkem problém. Pořadatelé včetně nás se začali scházet po 7:15 hod. Po prezentaci kluků se začalo uzlovat. Rosťa navíc dělal hlasatele, Fuňo se Šakalem startéry a Vlaďka se Šrámkou řadičky. Odpoledne po dlouhé přestávce a obědě zase vázaly holky.  Celkově se dá říci, že se nám dařilo, získali jsme hodně finálových umístění a několik prvních, druhých a třetích míst v těžké konkurenci. Ale smůla nás nenechala vyhrát kromě Šrámky žádné první místo (hlavně Martin ve finále zvítězil, ale potom byl disk kvůli dračí), a tak superfinále o Regatu bylo bohužel bez nás. Stejně tak byla ve finále disk Monča. Neuvěřitelně ve finále Škuba i Pastelka měli na druhých a třetích místech stejné časy a museli absolvovat další rozběh ! Jediná Rusalka byla bohužel v rozbězích 2 x disk a tím pádem se nedostala mezi nejlepší, i když by na to čas měla. Klára s Veverkou nás překvapily příjezdem ze Pstruží, ale protože s námi nemohly trénovat v klubovně, tak to pro ně byla první zkušenost. Zato kromě osvědčených uzlařů příjemně překvapil Monopol, který byl ve finále pátý. Chtěli jsme postavit i maminy s dětmi, ale Vanda a Tomiká zatím ještě odmítají vázat, tak třeba za rok. Zato se po letech objevila Kondořice se Štěpánkou  (za Bobry) a taky Ivoš Šindler s klukem za Sylvatiky. Nevím proč nám nedošli další slušní uzlaři, třeba Komár. Zato Myška s Jirkáčem, kteří taky umí dobře vázat, se omluvili, museli do práce. V celkovém superfinále  zvítězila Efka ze Sylvatiku, když původně první Jirka Vilhelm měl špatně lodní. Tentýž Jirka z Uličníků taky dosáhl nejlepšího času dne – neuvěřitelných 14,4 s. V polední přestávce jsme měli malou poradu ohledně tábora, Německa a Železného Tomíka a tak.  Nuže, celkově můžeme být spokojeni, jak s výsledky (deset ze sedmnácti uzlujících se dostalo do finále !), tak s naším obvyklým přispěním k organizaci Regaty. Fuňův laserový vynález přispěl ke spravedlivějším startů a výsledkům a taky náš starý zesilovač a bedny po spojení s noťasem a dalšími zařízeními k ozvučení postačil. Večer se šlo ještě Vedení s pořadateli do Sportu poradit, co za rok vylepšit.

A jak to dopadlo konkrétně ?

Umístění Jméno Kategorie Nejlepší čas Počet lidí v kategorii Účast
1. místo Šrámka Veteránky 20,8 s 4 Finále
2. místo Jana Veteránky 23,1 s 4 Finále
2.- (3.) místo Pastelka Mořské vlčice 19,0 s 21 Finále
3. místo Micka Lodnice 21,2 s 43 Finále
3. místo Rosťa Veteráni 27,2 s 3 Finále
3. místo Marťas Lodníci 23,6 s 48 Finále
(2.) -3. místo Škuba Kadeti 22,2 s 35 Finále
5. místo Monopol Lodníci 27,7 s 48 Finále
7. místo Monča Lodnice 27,5 s 43 Finále
8. místo Martin Kadeti 22,8 s 35 Finále
14. místo Bobeš Lodníci 34,1 s 48  
14. místo Filipes Mořské vlčice 26,3 s 21  
22. místo Kvasík Kadeti 34,1 s 35  
25. místo Mentos Kadeti 35,0 s 35  
31. místo Veverka Lodnice 38,1 s 43  
35. místo Rusalka Plavčice Disk 37  
38. místo Klára Kadetky 47,6 s 42  
  Fuňo       Rozhodčí
  Vlaďka       Rozhodčí
  Šakal       Rozhodčí

Z výsledků vyplývá, že jsme vůbec neobsadili kategorie Rodiče s dětmi,  Plavčíci, Mořští vlci. Nejúspěšnější oddíl byly jako tradičně Práčata z Orlové, vždyť jenom v osmičlenném superfinále měli tři zástupce, a k tomu další dva z Uličníků, což bych si tipnul, že jsou jejich bývalí členové.

Rosťa RR

8. Ročník Festivalu, Harryho Moučky  Klubovna BVÚ v Přívoze 4.3.2006

Předchozí dva ročníky jsme vyhráli a tak nám nezbývalo, než horko těžko něco nacvičit i letos. Zatímco hudbu jsme vybírali již dříve, divadlo se dotvořovalo v klubovně den předem v pátek. Tuto náročnou proceduru podstoupilo pět oddílů, mnozí tradiční to letos vzdali (Bobři, Zálesáci, Průzkumníci…). Scházeli jsme se už po osmé ranní v klubovně BVÚ, protože jsme museli naladit spoustu nástrojů a taky si to vyzkoušet. Naše divadlo se jmenovalo „Jak Vodníci přicházejí o iluze“ a zpívali jsme tři písně – Karavanu, Marjánku od Wohnoutu a Dědka s cibulí od Radůzy. Dělali jsme samozřejmě chyby, ale zase ukočírovat dvanáctičlenný soubor se čtyřmi houslemi, dvěma kytarami, dvěma varhanami, basou a různou rytmikou, to není jen tak. Vyhlášení jsme se dočkali kolem jedné odpolední. Každý oddíl odevzdal své vyhodnocení a to se potom sečetlo. Protože bylo jenom 5 oddílů a deset vystoupení, tak výsledky byly velice těsné.  V hudební oblasti jsme byli nakonec druzí a v divadle třetí, což celkově znamenalo společně  s BVÚ druhé až třetí místo. Na první místo jsme i my dosadili úplně nový oddíl Lysáci z Malenovic, který má sice samé malé děti, ale  vedoucí je zapojili do hudby (akordeon, kytara, klarinet…) i divadla skoro všechny a tak se z prvního místa a dortu radovali upřímně. Scénku měli „O princezně a o hradu“ a písně od Suchého + Šlitra a Koubka. BVÚ zpívalo taky tři písně, mimo jiné od Nohavici a Kabátu a scénku hrálo na téma z arabského světa. Za námi se ještě umístila Dívčí Trojka (taky zpívali a hráli písně od Nohavici s kytarou a houslemi a jako scénku předváděly holky kabaret při písni Hany Hegerové) a Zlaté Šípy z Val Mezu (s hromadou kytaristů a jedním bongistou – písně Hotel California, Až se bude psát rok 2006 a nějaká valašská – moravská, scénka „Koryto“ o sáňkařských závodech). Po ukončení jsme si všichni oddechli, že to máme za sebou, naložili hromadu kulis a nástrojů do aut a dodávky a jeli na zasloužený odpočinek… Díky patří všem, co se ať už zapojili (za režisérování Libra), nebo přišli alespoň povzbudit. Dneska dorazili: Rosťa, Šrámka, Micka, Monopol, Tom, Zuzka, Barča, Jáchym, Vlaďka, Fuňo, Libro, Rusalka, Šakal, Jana, Martin, Monča, Filipes, Libro, Peťa, Nicol, Myška, Kari, Škuba, Kvasík, Mentos, Veverka, Klára a taky Láďa s Jarkou. Šakal vše natočil na video. V té samé době nás Jitka reprezentovala na oblastní konferenci KČT, kde jsme tím pádem ostatní jít nemohli.

RR

5. LAGORI CUP 1.5.2006 Výškovické louky

Kuba se svým pořádajícím TOM Askalon od rána stavěl hřiště pro tradiční LAGORI a sešlo se nás celkem 7 oddílů (Ostrava + Frýdek Místek), které daly dohromady 14 družstev. V nejmladší I. kategorii 0-12 let byly družstva 2, ve střední II. kategorii 13-16 let 5 družstev a v kategorii III. 17-99 let 7 družstev.  Po nástupu a rozlosování se rozhořely líté boje.  V hřištích bylo časem samozřejmě i bahýnko, ale to bylo za chvíli všem celkem jedno. Chvilkami pršelo, nepršelo, mrholilo, prostě normálka. I když počasí nebylo nic moc, nálada byla dobrá a bojová. Odpoledne asi tak kolem druhé hodiny se vypsaly diplomy a Kuba mohl rozdat i ceny pro nejlepší (nejmladší Askalon, střední Čmoudíci a nejstarší Sylvatici). Domácí Askalon se stal zároveň nejlepším oddílem a obhájil putovní placku (GRATULUJEME) o bod před Čmoudíky a o tři body před Sylvatikem. Celkem přišlo asi 80 lidiček. A jak už to bývá, když jsme skončili a rozjeli se domů, začalo se vyjasňovat  a vysvitlo i sluníčko… Tak zase za rok na prvního máje.

Rosťa – ČMOUDÍCI.


I. kategorie
III.kategorie


CELKOVĚ
1. Askalon Bavlnovci   1. Sylvatik Apod.   1. Askalon 11
2. Čmoudík Orbilci   2. Askalon Budíci   2. Čmoudík 10
        3. Hogani Hogani   3. Sylvatik 8
 

II. Kategorie

    4. KAM 02   4. KAM 6
1. Čmoudík Výfuci   5. Čmoudík Šroubci   5. Hogani 3
2. KAM 01   6. Sylvatik Gumídci   6. 2+30 1
3. Sylvatik Oukej Oukej   7. 2+30 Bulánci        
4. Askalon Májový deštík                
5. 2+30 Píďalky                

PAŘÍŽ + FRANCIE 12.-17.4.2006

Středa 12.4.2006 

Sraz máme odpoledne ve 14:40 hod u bývalého DK Vítkovic. Počasí venku nic moc. Přeložili jsme do busu hromadu báglů a vyjeli se zpožděním  půl hodiny po 15 hod, i když to nevypadalo, že bychom na někoho čekali . Tomíci mají vyhrazenu zadní část busu, sedíme tam my Čmoudi, Stopaři, Dvojka, Třicítka…  PO cestě přibíráme další účastníky, až je bus úplně plný (Hranice, Rohlenka). Cesta do Brna nám trvala šílené čtyři hodiny – fronty aut, čekání. Po několika zastávkách kolem půlnoci vyjíždíme z ČR do Německa.  Noc v autobuse – však to znáte. Pokrčené nohy a v zadní části busu je buď zima, anebo horko (i díky motoru) tak, že jsme ugrilovaní. Někdy stačí pár Tihelkovic čoudů a dýcháme vzadu i to. Paní průvodkyně nám pouští z videa film (asi padesát let starý…), neubráníme se smíchu, protože nám pustí Čingischána ! Je to sice hloupá americká love story, ale u nás Mongolů to vyvolává nadšení. I když toho zezadu moc nevidíme, televize je pouze jedna a to u řidiče. Pro velký úspěch po celou dobu zájezdu žádáme pustit Čingiho „dvojku“. Fronty na dámských záchodech nás provázejí celou cestu.

Čtvrtek 13.4.2006

Za svítání přejíždíme hranice z Německa do Francie u Štrasburku (průvodkyně nás zahrnuje spoustou zajímavých informací o projížděných oblastech i o celé Francii) a vedlejšími cestami míříme k baště šampaňského vína – do oblasti „svatého trojúhelníku“ v kraji  Champagne. Paní průvodkyně nás navnadí, že už odbočujeme na Épernay, ale už nám neřekne, že se chystáme příliš brzy (je to ještě přes hodinu cesty). Teprve poté se objevují vinice a  my zastavujeme u jednoho ze slavných výrobců Mercier. Bohužel, je těsně před dvanáctou a tak v průběhu polední přestávky vyrážíme do městečka. Tato oblast má údajně nejvyšší průměrné platy v celé Francii. Cena lahví sektů tomu odpovídá. Neodoláváme a zkoušíme první pečivo, bagety a  sladkosti, protože z obchůdků to tak voní… Mentos musel deseti eury založit Rosťu a spol., protože ten si vzal omylem z busu peněženku s českými korunami. Protože nás jsou dva busy, na prohlídku kolem druhé odpolední vyrážíme odděleně. Nejdříve nám pouštějí v kině dokumentární film na třech tabulích a poté sjíždíme výtahy dolů do sklepů a jeskyní.  Při sjezdu se díváme prosklenými výtahy na různé výjevy z minulosti a posloucháme hudbu. Podzemním vláčkem řízeným laserem projíždíme část podzemí, které má 28 km chodeb. Všude plno lahví, za plného provozu pronikáme do tajemství výroby šampaňského. Není to žádná sranda. Nahoře v podnikové reprezentační prodejně každý dostává ochutnávku. Není to špatné. Mentos požaduje a zvídá možnost brigády v podzemí, chce otáčet láhve každý den o 45 stupňů. Taky se fotíme u obrovského sudu vytvořeného pro Světovou výstavu v Paříži v roce 1889.  Dále přejíždíme několik kilometrů do světoznámé gotické katedrály Notre Dame v Remeši.  Na tomto místě stála katedrála již od roku 401, přičemž ve středověku až do roku 1824 zde byli korunováni francouzští králové.  Moc pěkné, a přitom nijak přelidněné (oproti Paříži). Okna v jedné kapli navrhnul Marc Chagall.  Autobusy nás čekají za katedrálou a sousedícím arcibiskupským palácem Palis Du Tau, kde králové a jejich dvory vždy pobývali v době korunovací. Do Paříže to máme asi 140 km a jedeme po dálnicích. Večer se ubytováváme ve Formuli ve Villemomble. Druhý bus má nějaké zmatky, ale my se ukládáme po plánovaných trojicích (Rosťa + Šrámka + Marťas(pokoj 111) a Filča + Irena + Mentos (112). Z okna živíme pěknou černou francouzskou kočku…  Do Formule přijíždějí další busy z Česka a taky z Maďarska. Když se řidiči snaží udat klobásky, paní průvodkyně nekompromisně ukončí monolog do mikrofony „klobásky – neklobásky“. Dle naší CETEH určujeme přezdívku Stará Almaska. Hádejte komu.  Rosťa – elektrikář – našel zamknuté pojistky od pokoje a tak se nemusíme spoléhat na Fuňa.

Pátek 14.4.2006

Ranní odjezd byl stanoven už na půl osmé, což vzbudilo trochu nevole, většina chtěla dospat. Ale průvodkyně (asi paní učitelka) o tom nemínila moc diskutovat. Nejdříve jsme projížděli Paříž kolem pamětihodností (Opera, Náměstí Svornosti, Elysejská pole, Vítězný oblouk…) a zastavili jsme na chvíli u výhledu na Eiffelovu věž. Definitivně jsme vystoupili u Pantheonu – vybudovaném Ludvíkem XV., který se později  proměnil v památník s hroby významných hrdinů země (Voltaire, Curieovi, Dumas…). Ovšem přijeli jsme zde zbytečně brzy (to jsme mohli spát)  a tak jsme budovu obešli okolo, ale plánovanou  návštěvu průvodkyně nakonec deset minut před otevřením zrušila s odůvodněním, že je zavřeno. A tak jsme přešli do nedalekých Lucemburských zahrad  s palácem, kde jsme dostali rozchod na WC a na nakrmení místního ptactva včetně kačen (opět máme modré políčko). Padly na to naše české chleby a housky, a jak jim chutnaly !  Frantíci na nás koukali jako na blázny.  Palác dnes slouží senátu, ale dříve zde byla za 2. světové války třeba Luftwaffe. Od krásných zahrad a fontán jsme přešli do ulic Latinské čtvrti, prošli jsme kolem slavné univerzity Sorbony a kolem muzeí  (Musée de Cluny) a bývalých galsko-římských lázní. Velký úspěch měla zastávka v uličkách (Rue St  Severin) s hospůdkami a občerstveními. Téměř každý si dal nějakou tu palačinku, sendvič či gyros. Kuchaři to připravovali velkolepě. A to už jsme byli u Notre Dame. Žádná jiná budova není tak spjata s historií Paříže. Prošli jsme ji uvnitř i dokola zvenku (krásný opěrný systém, chrliče, průčelí a portály…). Raději samostatně, protože paní průvodkyně měla na 45 lidiček dost slabý hlas. Díky Velkému Pátku byly v kostelech fronty na nějaké oplatky (přijímání ?). Nejsem zrovna odborník na tyto věci. U květinového trhu Marché aux Fleurs et Oiseaux jsme se rozdělili. My, památek chtiví, jsme vyrazili do fronty ke klenotu gotické architektury – Sainte-Chapelle. Po obvyklých bezpečnostních prohlídkách jsme se nakonec dostali dovnitř a jako skupina jsme nakonec obdrželi i levnější vstupné (5,30 EUR) a přednostní vstup (přesně naopak, než tvrdila paní průvodkyně). Mojmír prostě udělal dojem a dostal nálepku jako vedoucí grupy. Ze spodní kaple (sloužící pro poddané a služebnictvo) jsme vystoupali do vrchní kaple s patnácti barevnými okny, znázorňujícími přes tisíc náboženských výjevů. Kolem Palais de Justice jsme vyšli ven, přičemž někteří se museli vrátit pro „uschované“ nože a tak jsme se trochu roztrhali. Nicméně stejně jsme se sešli v nedalekém Louvru. Historie původní pevnosti sahá až do roku 1190, přičemž dnes celý komplex s vchodem ve skleněné pyramidě skrývá jednu z nejvzácnějších uměleckých sbírek na světě. Po zaplacení u pokladen (všude fronty a obrovský zájem, dospělí 8,50 EUR, ostatní mladší 18 let zdarma) jsme hned zamířili k perle musea, k Moně Lise od Leonarda da Vinci (kolem 1504). V těchto prostorách bylo zakázáno fotit a točit, takže i Marťas byl neoblomně donucen vymazat ze svého mobilu nepodařený snímek. I když některé sbírky byly zavřené (třeba Afrika, Amerika a Oceánie), přesto je Louvre neuvěřitelně velký komplex s uměním a taky solidní bludiště. O půl osmé večer nás čekal autobus u d´Orsay. Bus nám umožnil vystoupit ještě před Formulí a nakoupit v diskontech. Byli tam samí černoši a Češi. Paneláky okolo vypadaly jako v Chánově.  Večer jsme kecafonovali a ochutnávali místní skvělé sýry a vína. A taky jsme po večerech sledovali v TV rugby a házenou (naši reprezentanti zrovna hráli turnaj v hale Bercy a skončili na výborném druhém místě).

Sobota 15.4.2006

Milostivě jsme měli odjezd až v osm ráno. To jsme se dověděli až náhodou, protože se to řeklo do mikrofonu až poté, co polovina autobusu vystoupila včera večer na nákupy. Na sraz jsme spěchali, přičemž bus vyjel a čtvrt hodiny jel do kopce k jiným obchodům, kde se otočil a přijel zase zpět k Formuli. Mohli jsme spát déle… Vyjeli jsme směr zámek Versailles, který se postupně budoval od roku 1668. Na vstupenky (8 EURO) a detektory kovu jsme si vystáli asi hodinovou frontu, částečně v dešti. Královské komnaty jsou opravdu fascinující. Jenom těch lidí bylo opravdu hodně. Krásně se nám poslouchal ruský průvodce, obzvláště u obrazu Marie Antoinetty a jejich dětí… Pohnutý příběh. Ale rusky ještě rozumíme, je to super. 70 metrů zrcadlový sál se ale z části rekonstruuje. Poté jsme se částečně prostřídali v zahradách, dopoledne tam stříkaly výjimečně  fontány. Vstupné bylo celkem vysoké, 7 EUR, přičemž loni to byly 3 EURA a před pár lety zdarma… Dobrotiví Čechovi a Aladin nám věnovali tři lístky, takže se nám to zlevnilo. Menší skupinka zájemců si prošla zahrady s průvodkyní až k Velkému a Malému Trianonu (zámeček a palác). Bylo to přesně naopak, než nám tvrdila a taky jsme minuli selský dvůr. Jak poznamenal Mentos, místní pouliční mírně agresivní prodejci (černoši) byli vycvičeni přesně na to, co počasí vyžadovalo. Deštníky, kšiltovky, pohledy, Eiffelovky (šest za dvě eura), večer svítící Eiffelovky… Ale taky jsme si něco koupily. Třeba 12 pohledů za 3 Eura byl lepší kup než v oficiálním obchodě (1 pohled za 1 EURO). Zpět do Paříže jsme se vrátili do supermoderní mrakodrapové čtvrti La Défense, která se neustále rozrůstá.  Ze staré vesnice, která pamatuje boje s Pruskem v roce 1871, zbyl snad už jenom starý hřbitov. Po projití některých zajímavých míst (částečně po dlouhém červeném koberci) včetně La Grande Arch  a památníku jsme si dali v obchodním centru rozchod na občerstvení a nákupy (vína, sýry, šunky…). Taky jsme chytili příjemnou propagační akci, kde se rozdávaly zdarma plechovky Coly. Neodmítli jsme. K večeru jsme přejeli na Montmartre (umělecká čtvrt) s kostelem Sacré-Coeur. (V diktafonu se ozval krásný zvuk – lup a otevřeli jsme „Božolé“ z roku 2003). Za deště jsme vyšlapali do kopce a rádi jsme se uschovali a prohlédli si neorománskou baziliku a poté i blízký třetí nejstarší kostel v Paříži. Jakmile se počasí umoudřilo, vyrazili jsme do uliček plných obchůdků, hospůdek, malířů  a krámků. Obdivovali jsme výrobky a malby umělců a nakupovali dárečky a pohledy. Následně jsme sestoupili do ulic se slavným kabaretem Moulin Rouge a jinými … (jak říká Mentos „zařízeními“), no byly tam i dvě zeleniny mezi těmi sex shopy a po menším pátrání jsme objevili uprostřed bulváru automatické záchody, když jsme nejdříve bušili na černocha uvnitř… Ale nakonec jsme si všichni užili zdarma vydezinfikovaných WC. Už za tmy nás autobus provezl noční Paříží, opět jsme na chvíli vystoupili na Place du Trocadéro a od Palais de Chaillot pozorovali a fotili se u osvětlené Eiffelovky. Na jedné křižovatce jsme zůstali stát uprostřed, ale to už je asi úděl velkých měst. Zprava přijíždějící bus městské dopravy to bral s humorem. Přijeli jsme pozdě večer, ale to nám nebránilo v tom, abychom opět neokusili francouzské sýry a vína a pršuty.

Dnešní hity: „Autobus si vystoupí a my si zastavíme“. „A napravo vidíme stánek od Mercedes Benz, taková součást Elysejských polí…“ (aby řeč nestála). „Jedeme po Louvru“.  A co když bude pršet ? „No, tak musíte počítat s tím, že bude pršet málo… A pak to bude jako normálně, ten program“. A taky průpovídky Tondy Tihelky o názvech 12 ulic od Vítězného oblouku .

Neděle 16.4.2006 

Kupodivu máme odjezd až o půl deváté… Ale zato už se všemi bágly. Mentos nestíhá, ale bus milostivě čeká. Vyplivne nás na nábřeží před Musée d´Orsay. Byť se otevíralo až kolem půl desáté, už byly fronty. Muzeum v bývalé železniční hale hlavního nádraží představuje umění z let 1848 až 1914. Některým se líbily impresionistické sbírky, některým užité umění a architektura. Jména jako Manet,  Gachet či Van Gogh mluví za vše. Vstupné 7 EUR, do 18 let zdarma. I když cedulky u pokladen byly zmatené a vypovídaly úplně o něčem jiném. Aktuálně navíc probíhala výstava Cezanne – Pissaro. Díky ní Kašovští odešli z muzea později a odpoledne brázdili Paříž individuálně. Nejdříve jsme zamířili přes neogotický kostel Sainte – Clotilde do Invalidovny. Hotel des Invalides dal postavit Ludvík XIV. V roce 1670 pro své veterány bez domova a raněné vysloužilce. Nyní je součástí i Dome, ve kterém jsou pochovány ostatky slavných francouzů, hlavně Napoleona. Po jejich procházce jsme prošli expozici plastických map a část vojenského muzea (Musée de l´Armée). To bylo ale dost zmatené, každý prospekt vypovídal o něčem jiném. Marně jsme procházeli nádvoří tam a zpět. Sbírku starých zbraní a jiných exponátů jsme našli, ale expozici např. ze druhé světové války už ne, protože je v rekonstrukci. Přitom toto muzeum má téměř nejrozsáhlejší vojenské  sbírky na světě. Vstup 7,50 EUR. V přilehlém parčíku opět krmíme místní ptactvo. Na závěr neděle jdeme na Eiffelovu  věž, před kterou stojí solidní fronty. Ta byla vybudována pro světovou výstavu v roce 1889 a měří prý 324 metrů. Většina z nás využívá levnější možnost a do druhého patra jde po 359 schodech pěšky  (po cestě byla pošta a tak jsme konečně sehnali známky a poslali pohledy), teprve poté se jede výtahem až nahoru. Tato varianta vychází asi na 8 EUR, zatímco výtahová kombinace asi na 11 EUR. Počasí bylo celkem solidní a tak i výhledy byly daleké. Některým se dolů podařilo jet i výtahem (Mentosovi). Ale to už se blížil sraz v přístavišti (část výpravy ještě jela vyhlídkovou lodí po Seine) vzdáleném asi dva mosty na protější straně. Naštěstí nám to Mojmír ukázal na mapě, protože v autobuse k nám mapa od průvodce nestihla dorazit… Někteří si dali sraz u bysty Eiffela, která měla být podle průvodkyně mezi prvním a čtvrtým pilířem. Hm, který je první a čtvrtý ? Hm, a proč je u jednoho pilíře a né mezi dvěma ? Všichni přišli včas, i když v okolí se jako na potvoru nedalo nic koupit (ani pečivo na cestu). Kdybychom věděli o  tom, že autobus stojí úplně někde jinde a my tam hodinu zbytečně hladovíme a čekáme ve vláčku a před krásnou limuzínou… Ale vůbec část organizace byla slabším článkem výpravy. Na druhé straně – v autobuse byli výborní lidé, převážně tomíci a klubisté. A potom jsme vyrazili na cestu domů. Čingischána už nám nikdo nepustil a tak většina znavených tvrdě spala. Nad ránem jsme přejeli do Rozvadova a pojedli u Rokycan. Vůbec celou cestu jeli řidiči spolehlivě  K Ostravě jsme se blížili kolem čtvrté odpoledne a doma lilo a lilo… Výstupních míst bylo více, ovšem to nám vzadu v autobuse nikdo neřekl, přední část busu si to ujednala jako tajemství (nikdo se nechopil mikrofonu). Někteří rodiče mohli počkat třeba na Dubině a nemuseli jet až do Mariánských Hor, kdybychom to věděli… Ale to jsou drobnosti. Jsme zase vzdělanější, zcestovalejší a v Paříži to bylo fajn. A aby toho zahraničí letos nebylo málo, tak nás čeká s oddílem na jaře ještě Slovensko, v létě Německo a na podzim buď Maďarsko nebo opět Německo…

Rosťa RR.

Železný Tomík Litoměřice – 19.-21.5.2006

Sraz byl jako obvykle před klubovnou v 16 hod., kde jsme taky čekali na autobus. Prvně jsme naložili věci a kola do dodávky, a potom už nás 18 (Vlaďka + Šakal + Micka + Rosťa + Šrámka + Marťas + Patrik + Mirek + Kari + Ježek s Barčou + Kvasík + Komár + Kvark + Škuba + Monča + Martin + Jana – ale ta i s Barčou nezávodila kvůli nemoci.) nasedlo do autobusu a jelo se do Proskovic. V Proskovicích jsme přibrali 9 členů z Maracaiba, které ještě předtím Rosťa vyzvedl společně s jejich vedoucím Martinem z Třince. Během cesty jsme si pouštěli asi 3 filmy (Ospalá Díra, Harry Potter a Dracula). Když jsme před půlnoci dojeli, tak jsme rychle postavili stany, vybalili jsme si věci a potom už jenom spát… Brzy ráno se nasadily do akce malé děti (z nějakého oddílu z Čech), které furt řvaly a řvaly, běhaly nám před stany a začaly hrát fotbal, jejichž míč nám roztomile přistál na stanu… Dopoledne se začaly s drobným zpožděním rozdávat startovní čísla a byl nástup s ukázkou trati na mapě. Ti drzouni si dovolili moje příjmení K useknout a Kariho jméno Drgáč napsali jako Prgáč! No hnus… Děs běs… No, vzniklo to tím, že se jména diktovala z mobilu z busu, kde zrovna hrál film a tak za to Jindra až tak  nemůže. Jízda na lodi byla těžká a náročná, jelikož proti nám foukal hodně vítr a proud byl docela silný. Taky se vykoupaly nějaké dvě hlídky, kterým musel pomoct záchranný tým, ale přesto doběhly (myslím J). Při namáhavém šlapání na kole se zjistilo, že se může kdokoli při neoznačených zatáčkách ztratit, což se (možná) i stalo. Běh se dal přežít, hlavně když se každý mohl juknout na ty tři krásné čičinky které se rozvalovaly na hliněném vyoraném maličkém políčku v jedné zahrádce kde se taaaak krásně vyhřívaly na zbytku sluníčka… J No kdo by jim nezáviděl… Po cestě byly i občerstvení a v cíli moc dobré koblihy. Hned po dokončení závodu jsme se šli osprchovat, a jako na potvůrku nám každoročně vypínají v tuto dobu teplou vodu… Tedy nevypínají, ale prostě se už vypotřebovala.  L Krátce před vyhlášením výsledků probíhal i hokej (Česko – Finsko) a spustil se malý deštík… Po zkušenostech s nevrlým šéfem kempu jsme si dovezli z klubovny vlastní televizi. Ale ani to se mu nelíbilo, a zatímco my jsme podle něho dělali všechno špatně, němečtí motorkáři v campu byli asi bezproblémoví (platili asi EURy). Vyhlásily se výsledky (o5 Kariho s příjmením Prgáč :D ) Taky jsme vyhráli maličký dortíček jako třetí nejúspěšnější oddíl. A CENY BYLY JAKO OBVYKLE K SEŽRÁNÍ.  Pěkně velké věnce z pečiva, takže nám ubyla starost se sháněním snídaně. A samozřejmě další ceny. Hokej jsme naštěstí vyhráli 3:1, tak se doufá i ve zlato… V noci nás postihla obrovská bouřka, kterou den nato oznamovali ve zprávách. Ráno jsme pojedli, umyli se, pobalili si věci, uklidili stany, rozloučili se a vyjeli jsme do Terezína, kde se zrovna konala Tryzna (ten chlup Paroubek tam nepřijel, bo jel na hokej). Malá pevnost byla díky Tryzně zavřená a tak jsme si prohlédli většinou muzeum ve městě a někteří i hradby a další památky. A pak už jsme se vydali na zpáteční cestu.Rosťa se Šakalem se opět střídali v řízení dodávky a v autobuse jsme si pustili sekající se film Sahara a na závěr Smolíky.  Dojeli jsme do Proskovic, kde jsme opět vyložili pár věcí a rozloučili jsme se s Třinečákama. Potom se jelo ke klubovně, a pak už každý šel domů na hokej.

Pro oddíl Sepsala Adinka

 P.S. A ještě se sluší napsat, že závody dopadly dobře nejen díky prima pořadatelům, ale taky díky našim výkonům !!! Přesné výsledky nám sice teprve dojdou, ale v nejstarší kategorii žen obsadila Šrámka s Vlaďkou pěkné druhé místo, muži Rosťa s Karim byli pátí a Ježek (nedokončil díky noze) se Šakalem asi sedmí. Dorostenci Kvark se Škubou to natřeli všem a zvítězili. V téže kategorii Kvasík s Komárem omylem zajeli kratší trať a tak se propadli ze stupňů vítězů níže. Žákyně Micka s Mončou byly omylem na trase poslány rozhodčím na delší ženskou trasu a tak nakonec byly jako druhé (už trénovaly do budoucna) společně s holkami z Maracaiba. Žáci nás překvapili velice, zvítězila dvojice z Maracaiba, druhý byl Patrik s Mirkem a třetí Martin s Marťasem.Takže úspěch. K úplné spokojenosti nám ovšem chybí hlídky nejmladších tomíčků a dorostenek, i proto jsme byli v hodnocení oddílů „až“ třetí. Jenom škoda, že jsme nenaplnili celý autobus, další oddíly z Ostravy sice slibovaly a slibovaly, ale jsou to sračky. Potom bylo ticho po pěšině. Tak snad za rok !

KULIČKIÁDA + ZOO + POUŤ,Sobota 13.5.2006 Michálkovice + Stará Bělá

Na tradiční Hoganovic Kuličkiádu jsme po letech  vyrazili ve větším počtu, protože díky posunutému termínu nám to konečně nekolidovalo se Železným Tomíkem. Ten je v Litoměřicích až příští týden. Naši měli sraz s Karim na Náměstí Republiky v 9:30 hod nebo se všemi ostatními v 10:00 hod na konečné trolejbusů v Michálkovicích. Odtud se všichni přesunuli za stavebniny na bývalou haldu, kde se vše odehrálo. Rosťa přijel z práce později a pěkně si to pohledal, protože tam ještě nebyl.  Kategorie byly tři a našich osmnáct účastníků (což byla asi třetina ze všech) se v každé kategorii umístili na bedně. Mezi nejmladšími jsme měli jenom Monču a ta obsadila pěkné druhé místo.Vlastně po pozdějším přepočítání dodatečně třetí místo. Tam se ale údajně povolovalo dost výjimek z pravidel (nejenom vítězce) a ti nejmenší někteří buď trošku podváděli, anebo ještě neuměli počítat – např. někdy neseděly součty kuliček. Ve střední kategorii (Micka, Usáma, Marťas, Komár, Bobeš, Martin a Patrik) se do finále probojovali Komár (4. místo), Marťas (5.místo) a Bobeš (ten zvítězil – 1. místo !).  Nejvíce účastníků bylo mezi nejstaršími (Šrámka, Barča, Ježek, Rosťa, Kari, Mentos, Jirkáč, Kvasík, Škuba a Jana) a zde se do finále probojoval Rosťa (4. místo) a Šrámka (3. místo). V tomto finále se zadařilo Kubovi z Askalonu a ten nás díky první pozici po úvodních hodech rozdrtil jednoznačně. Na nástupu nám Knotík s Mexou, Kubou a spol. rozdala diplomy a drobné ceny a taky každý od Mexy dostal kuličkové žvýkačky. Bylo to fajn, jenom nejstarší kategorie trvala díky velké účasti trochu déle. Jestli si dobře vzpomínám, tak kromě nás Čmoudů dorazili ještě Plameňáci, Hogani, Askaloni, Sedmička a pár jednotlivců z dalších oddílů.

Náš oddíl se poté přesunul auty a trolejbusem společně s Askalony do ZOO. Šakalíci pomohli během týdne upravit starý test – doplňovačku – o 32 otázkách. Některé cedulky a údaje se hold za těch posledních 10 let zmodernizovaly. SMS se správnou odpovědí (Po kuličkiádě jsme v ZOO a potom je pouť) nejdříve vyluštilo Vedení (snažila se hlavně Jana), o pár minut později těsně Zelená a následně Hnědá. Askaloni a spol. byli kousek od vyluštění. Po prohlídce ZOO (já osobně jsem byl poprvé v novém sloninci) jsme si u medvědů řekli správné odpovědi a šli k východu. Díky pěknému počasí bylo hodně návštěvníků. Jenom jsme nepochopili proč nebyli zrovna sloni, opice a kočkovité šelmy vypuštěni do pěkných velkých  výběhů a proč byli uzavřeni v pavilónech. Bohužel, někteří naši členové museli utíkat dříve domů (narozeniny apod. ) a nemohli alespoň na chvíli jít s námi na přichystanou družinovou soutěž  a tudíž se nezúčastnila Černá. (Škuba, Bobeš, Patrik…).  Někteří šli na poslední ligové kolo ve fotbale Baník – Olomouc (4:1). Po odjezdu ze ZOO se zatáhlo a začalo s přestávkami pršet (jak už nám prší pravidelně poslední víkendy na akcích).   A tak Rosťa, Šrámka, Micka, Vladimír, Komár a Kvasík na pouti ve Staré Bělé několikráte zmokli. Ale to jim nezabránilo v tom, aby se dobře najedli a kromě Vladimíra a Šrámky si zbytek vyzkoušel adrenalinové kolotoče (mixéry, lodě, kladiva…). Mají na to žaludky.

Rosťa RR.

3. Hlučínský Pasák, Koblov -  hřiště u školy 12.6.2006

Softbalový turnaj tentokráte pořádající Zálesáci přesunuli do Koblova na hřiště Sokola vedle školy. Oproti názvu tedy nehrajeme pasák (ale softbal)  a také se už nehraje v Hlučíně (ale v Ostravě…). Ale to jsou drobnosti, protože většinou travnaté a velké hřiště v Koblově nám vyhovovalo a konečně taky téměř celou neděli svítilo slunce !!! Neuvěřitelné. Někteří přijeli auty a někteří busem č. 52. Kromě nás dorazili  ještě pořádající Zálesáci z Hlučína, KaM z Frýdku Místku a odbor Dálava z Poruby („2“, „30“ a „7“). Zatímco všechny oddíly vytvořili jedno mladší a jedno starší družstvo, my jsme nakonec poskládali družstva tři. Mladší do 15 let – Komár, Martin, Monča, Micka, Patrik a Marťas. Starší „A“ – Matika, Jirkáč, Peťa, Kari, Škuba, Budulajz, Kvasík a Ježek. Starší „B“ – Mrkva, Jana, Filipes, Šrámka, Rosťa, Barča a Pastelka.  Takže nás přišlo 21, ale mohlo to být i lepší… bohužel někteří nerozchodili sobotní slavnosti Ostravaru či případně jiné pařby (Zahrady, Lodě…). Taky mladších mohlo dorazit více. Ale – abychom nebrečeli, i tahle sestava stačila k jasnému vítězství mladších i starších „A“ v celkovém turnaji. Mladší své soupeře i s holkami  tak drtili, že se muselo skóre omezit pouze na 20 bodů v jedné směně – protože skóre hrozivě narůstalo a hrozilo, že naše mladé nikdo nevyautuje a turnaj nikdy nedohrajeme. A tak všechny své tři zápasy vyhráli jasným skóre. Starší „A“ taky tři ze čtyř zápasů vyhráli rozdílem třídy, pouze čtvrté utkání s Dálavou se jim úplně nedařilo a vyhráli „jen“ 2:0. Škoda, že Budulajz a Škuba jen co se rozkoukali a zahráli si, tak už zase ujížděli pryč… Naše „B“ vyhrálo se Zálesáky a další dva zápasy prohrálo relativně těsně. Jenom s naším „A“ to byl velký rozdíl. Takže nakonec pořadí starších na nástupu dopadlo takto: 1. Čmoudík „A“, 2. Dálava,  3. KaM, 4. Čmoudík „B“  5. Zálesáci. Celkově jsme potřetí za sebou vyhráli a velkou placku máme zase zpět v klubovně. Šakal musí opět vypálit naše jméno. Pěkně jsme si zahráli a chvílemi to bylo i fyzicky náročné. Kdyby přišli ještě další hráči, mohlo být naše „béčko“ ještě lepší. Po ukončení jsme se auty rozvezli domů. Vedení se ještě sešlo na večeři u Supa. Tam už přišel i Máro (nealko).

Rosťa RR.

BAMBIRIÁDA v Ostravě – Porubě  27.5.2006

Tu už stihnul do KD Poklad blízko  Alšáku i Rosťa z Brna. Dále přišli Mentos, Šrámka, Martin, Marťas, Micka, Bobeš, Škuba, Kvasík, Komár, Kari, a překvapivě taky Klára, Veverka a Vláďa s Jarkou ze Pstruží.  Snad jsem na někoho nezapomenul. Program byl jako obvykle.  Z různých soutěží se sbíraly do karty razítka a poté se každou chvíli ve stánku losovaly čísla úspěšných karet o ceny. Nechyběla samozřejmě ani naše Asociace TOM, organizoval to jako obvykle Pirát ve spolupráci se Síriem, Bludným Kruhem, Sylvatikem, Hogany… My jsme přispěli alespoň svou účastí a také tím, že Rosťa ve čtvrtek večer a v neděli přivezl a odvezl materiál. Zajímavé byly i pro starší deskové hry v prvním patře kulturáku. Na akci se přijel podívat taky autobus z Polska a ze Slovenska.

Mezinárodní tábor v Bobenheim – Roxheim v Německu 14.7.-26.7.2006

Už loni jsme dostali pozvání od Wolfganga a dalších přátel, abychom přijeli s oddílem do města, ve kterém sám žije. A tak jsme nelenili a pozvání s radostí přijali. Odjezd byl naplánován na pátek kolem třetí hodiny odpolední přímo z tábora. Autobus Osoblažské  dopravní společnosti řídil sám majitel Jirka Zedek a po příjezdu už vezl lidi z Krnova a Opavy, kteří na táboře nebyli. Byla to vlastně jenom Jitka, Janka a Honza. První zastávka byla v Brně v TESCO, kde musel řidič prokázat své schopnosti a otáčet se na úzkém parkovišti. Další zastávky byly v Praze a před Rozvadovem. Za jízdy jsme si pouštěli filmy – třeba Plnou parou vzad, u kterého se všichni nasmáli.

Sobota-15.7.- Cesta v noci proběhla v poklidu. Kolem šesté ranní jsme dorazili do Bobenheim-Roxheim, ale nechtěli jsme je budit, tak se buď posnídalo nebo ještě dospávalo. Po probuzení všech Němců jsme postavili stany a taky jsme dostali první dobrý oběd. Po obědě jsme šli kolem dvou jezer na koupání, protože pořád panovala slušná horka. A na „štěrkáči“ se koupalo a blblo příjemně. Jezdilo se na jedné lodi, na které se nikdo neutopil. Zpátky do našeho kempu s ní odjel Kvasík se Škubou. Na večeři byly dietní párky s těstovinami a různými saláty, prostě široký výběr. Po večeři se každý představil, řekl něco o sobě a taky přišel pan starosta města Bobenheim -Roxheim.

Neděle-16.7.- Ráno jsme vstali, nasnídali se a naskákali do autobusu, kterým jsme jeli dlouhé 3 hodiny do města Prüm, kde se konal 106. Wandertag. V autobuse jsme dostali každý naše triko na dnešní průvod, kde byl na rameni znak Ostrava-Jih. Zkraje města jsme zaparkovali autobus na velké parkoviště, kde stály další stovky jiných autobusů. Potom jsme šli obhlídnout Kongresové centrum, kde byly různé stánky německých organizací, ale našli jsme taky stánek KČT, Evropské Turistické Federace a DWJ. Kolem půl druhé odpoledne jsme vyrazili na seřadiště, odkud měl ve 14:00 začít průvod. Také nás přišel pozdravit pan Havelka a pan Herbert Rheinelt. Průvod trval opravdu dlouho a za dost slunečného počasí. Za průchodu jsme volali sláva Císaři pánu a další různé pozdravy. Na konci naší dlouhé cesty jsme dostali pamětní stuhu a dali si rozchod do půl šesté. Někteří šli na zmrzlinu, někteří se šli různě najíst a někteří pozorovali průvod, který byl opravdu dlouhý a super. Kromě německých turistických spolků se v něm představily taky různé soubory (hudební, taneční, pantomimické atd.) z celého kontinentu včetně ruských. Kromě kapel byly jednotlivé oddíly pochodu prokládány nablýskanými historickými traktory s různými alegorickými vozy. Od Wolfganga jsme každý dostali pamětní desku z břidlice. Sraz byl před kostelem, kde Vedení nás poslalo do autobusů a sami šli za panem Havelkou do Kongresového centra. Toho  ale stejně nezastihli, protože byl s delegací u starosty města. O půl sedmé jsme se nakonec všichni slezli v autobuse a vyrazili na cestu do kempu. Za cesty jsme se dívali na Rafťáky. Na večeři byl čočkový eintopf s párkem. Děcka dělaly večer prý binec, ale já tvrdím, že to není  pravda.

Pondělí-17.7.- Tento den začal klasickým budíčkem, snídaní a hygienou. Potom byl volný program, kdy kluci a Isabel hráli fotbal a zbytek softball (potom se připojili i lidi z fotbalu). Hrála Ostrava vs. Zbytek světa. Nakonec vyhrála Ostrava těsně nějakých 17:14. Na oběd bylo dobré maso zapékané se žampiony, špagetami a salátem z cukiny. Odpoledne se rozdělili členové na skupiny po 5-6. Každá skupina dostala mapku a fotografie, podle kterých se musely najít  určité historické a kulturní místa jako třeba nádraží, Vogel (ptačí) park, kostel a další na mapě a zaznačit je. Taky bylo možné navštívit občerstvení u Wolfgangových milých rodičů. Jedno velké mínus, kterého si všimlo Vedení za cesty bylo, že ve městě není snad ani jedna hospoda. Po skončení soutěže jsme byli pozváni starostou do Rathausu (Radnice), kde jsme dostali občerstvení a taky vzácnou flašku vína s paketou, ale jen pro staré. Potom jsme se šli ještě podívat na náměstí, kde byla pěkná knihovna (kterou jsme důkladně prolezli) a ještě jsme se ještě vyfotili celá skupina u sochy. Členové šli poté do kempu a staří šli ještě na pivo a na pozvání Wolfganga k němu domů (hned na náměstí má pěkný byt). Po příchodu se začalo grilovat. Wolfgang přichystal skvělé žebírka, klobásky a další dobrůtky.  Každý si mezitím našel svůj program, třeba průlezky nebo prohlížení kronik apod. Na večer přijel pan Havelka s holkami, které mu vypomáhaly ve stánku na Wandertagu a tak se družně kecalo u dobré grilované večeře. Taky vytáhnul a slavnostně otevřel asi pětilitrovou láhev piva, kterou dostal od německých přátel k narozeninám. Návštěva odjížděla pozdě v noci a měli před sebou dlouhou cestu domů – včetně rozvozu holek po celých Čechách…Děti zase nechtěly spát, ale pod velkým nátlakem to nakonec vzdali, šli do sprchy a poté spát. V noci nás čekalo překvapení v podobě přepadení od katolické mládeže, když nám nejdřív vzali vlajky a pak udělali poplach, na který se vzbudil jen Wolfgang, Rosťa a Marťas, všichni chrápali klidně dále. Kdo ví jak by to dopadlo na táboře!! Nakonec nám vrátili vlajky a mohli jsme jít znovu spát.

Úterý-18.7.- Budíček byl v 8:00 hod. Na rozcvičku jsme si vzali volejbalové míče a házeli jsme si na koš. Po snídani jsme se v devět hodin vydali za Kaiserslautern do čokoládovny Wawi v Pirmasens. Za cesty jsme si pouštěli na DVD čerstvé fotky od Timma. Po zaparkování autobusu nás čekala krátká exkurse ve výrobně, kde jsme viděli jak se vyrábí různé čokoládové výrobky, to vše bylo v dolním patře. Nahoře jsme ochutnali čokoládu s burisony, která byla celkem dobrá (dva druhy). Za drahý peníz se pak hodně nakupovalo v obchodě. Taky jsme se podívali s průvodkyní na malé muzeum. Na oběd jsme jeli do Globusu, kde jsme dostali sekanou v housce. Ta sekaná byla dost obrovská. V obchodě se ještě dokoupilo pár věcí. S výjezdem z parkoviště jsme měli problémy, protože bylo málo místa na otočení, ale nakonec jsme to zvládli a odjeli jsme do Wormsu na koupaliště, kde jsme strávili přes dvě hodiny. Někteří si vystáli frontu na pivo a taky se blblo ve vodě (a skákalo z věží), až nám domlouvala plavčice, že nás vyhodí ven. Rosťa jako sklerotik nechal ve sprchách plavky. Co bylo na večeři už se neví. Kolem šesté večerní jsme se vrátili zpět a na tábořišti nás čekala Timmova rodina  (Magnus, Hannah a Sabine) a další přátelé,  co vypomáhají.

Středa-19.7.- Ráno po budíčku a snídani jsme vyrazili do Holiday Parku v Hassloch.. Na oběd jsme byli v rychlém občerstvení. Viděli jsme představení na vodních lyžích, Diana show s krokodýly a další atrakce a představení. Nejoblíbenější atrakce byly lodičky na vodě, dvě horské dráhy včetně obrovské GE Force Expedition, strašidelný dům, Spinning Barrels, Bounty Toner a další a další… a volný pád ( Free Fall Tower), kde jsme běhali furt dokola do řady. Když byl sraz v sedm večer u východu (co hrála dixilendová kapela), hodně lidí (zabržděnci) přišlo později a na závěr jsme se šli ještě vyfotit k narozeninovému dortu – Park totiž slavil 35-leté výročí. Po cestě zpátky se pouštěl nějaký americký film a Kytice (i s německými titulky). Na večeři byly pečené brambory s tyrolským salátem. Po večeři jeli Rosťa se Šrámkou  za Timmem domů, kde prý má velice zajímavou knihovnu. Taky u něj vytiskli písničky jak s německým tak s českým textem, které jsme se měli naučit a zazpívat na společný závěrečný program. Někdy večer se šlo spát.

Čtvrtek-20.7.- Ráno se vstávalo brzo už v sedm hodin. Na rozcvičku jsme si vzali fotbalové míče. Potom po snídani se vyrazilo do Mainzu na oficiální přátelskou návštěvu, kde jsme byli přijati u tajemníka spolkového prezidenta. Po krátkých projevech a seznámení se  jsme se navzájem obdarovali dárečky, oni nám dali prospekty, tužky, pěkné plakáty a my jsme věnovali  na oplátku velkou becherovku v dárkovém balení a krásnou publikaci Morava, krásná zem…  Poté jsme přešli do vedlejší budovy spolkového parlamentu (Landtag Rheinland-Pfalz), kde nás posadili do lavic a asi hodinku jsme diskutovali o všem možném a dotazy byly hodně k věci. Byla tam dost stará vlajka, znak a stoupací výsuvný pultík, který si Monča vyzkoušela. Václav všechno překládal. Taky se ukázalo kdo se neumí chovat , když si vevnitř nesundali čepku  a taky Bobeš, Had a Ondra dělali blbosti na židlích a další neslušnosti. Po skončení jsme nasedli do autobusu a jeli do nedalekého zámku ve Wiesbadenu, kde bylo Muzeum smyslů a vjemů – různé lomy, světla, vůně, dotyky, zvuky atd. atd. a  taky noční bar za 2 eura, ten jsme ale moc nepochopili. Druhá grupa tam udělala poprask, protože Václav překládal první grupě a na druhou už zbyl jenom Škuba. Ten sice umí německy nejlépe z našich Kinderů, ale sešlo se s ním hodně Mongolů naráz… V 16:00 jsme měli sraz venku. Každý si dal nějakou zmrzlinu. Následovně jsme se rozdělili na dvě skupiny, každá měla jednoho průvodce a šli jsme projít různé atrakce po venku, třeba 240 kilový šutr, pod který si lehly děcka a na dlouhé kladině po které se muselo přejít normálně a pak poslepu, na konci se vždy zužovala a taky labyrint kdy jsme museli dojít až do konce. A taky jsme vyzkoušeli bylinkovou zahrádku. Kolem šesté večerní  jsme skončili a šli do autobusu. Na cestu zpět jsme si pouštěli Polární expres. V kempu nás čekala návštěva z místního turistického klubu, která nám napsala i zápis do kroniky, tak se pak můžete mrknout. Byli velice hodní a příjemní, protože nám všem dětem přivezli zmrzlinu, které bylo velice dost a byla velice dobrá! Na večeři jsme měli vařené brambory s tvarohovou omáčkou a sýrem a jako každý den různé saláty. Po večeři se zpívalo a hrálo na kytaru až do půl druhé. Na poslední písně se přidaly i děti, které přišly z dětského hřiště. Pily se piva, slivovice, vína, coly, fanty…prostě všechno možné. Tedy samozřejmě dospělí. Doufám… Německým přátelům jsme vždy věnovali plechovky Plzeňského piva, které bylo jednoznačně nejlepší.

Pátek-21.7.- Budíček byl v osm a rozcvička byla s freesbee. Zpátky se mnoha lidem nechtělo běžet. Po obvyklé snídani naložili silní lodě na auto, které je dovezlo na určené místo k jezeru, kam jsme mezitím pěšky vyrazili. Tam jsme strávili 4-5 hodin na lodích (kajaky, úzké kajaky, závodní a rodeo kajaky, čtyřkánoe, dvojkánoe…), prostě každý si mohl zajezdit na čemkoliv. A taky se ve vodě dělaly blbosti a kraviny. Na oběd byly různé saláty, syrečky a meloun apod. Kolem třetí odpolední za velkého horka jsme se vydali zpátky. Po umytí jsme naskákali do autobusu a jeli jsme za Kaiserslautern na jednu chatu místního klubu, kde jsme hráli hry, třeba s klamerkami, kdy jsme si je navzájem kradli z těla, nebo kámen nůžky papír teď, kdy se každý snažil dostat od prvočlověka až po dnešního člověka a další. A taky se předváděly pračky, zvracející klokani atd. Taky jsme dostali spoustu pití. Na večeři nám ugrilovali sekané a klobásky, které jsme si potom dali s houskou. Dobře a dosytnosti jsme se najedli. Na závěr jsme si zahráli ještě fotbal a taky místní se nám podepsali do kroniky. Asi v deset večer jsme vyjeli do kempu, za cesty běžela na DVD  Doba Ledová 1. Pak se šlo spát. Prý…

Sobota-22.7.- Ráno po snídani a rozcvičce se trénovaly německé písničky a program ke společenskému večeru. Na oběd byla místní specialita – nějaké maso ze zelím a bramborem. Odpoledne jsme vyrazili kolem jezera, kde měl Wolfgang připravené různé úkoly, třeba přenášení lidí na rukou přes lano, přenášení Vody života, pochod svázané skupiny, přemísťování se v kruzích nebo pochod poslepu. Když jsme došli na druhou stranu, na nejvzdálenější bod od kempu, tak se zrovna tam objevil vítr a déšť. Tak všichni mokli v bouřce kromě Marťase a Škuby, kteří běželi zavřít stany, stejně všichni pak řvali, že tam mají mokro, ale příště ať si běží sami. (Kluci sice zavřeli stany, ale nezavřeli u stanů okna a taky nezastrčili igelity, po kterých se voda krásně svezla na všechny věci ve stanu… Mimo jiné nám rozmokly cancáky, kroniky a propagační předměty). Večer přišli místní a pak začala koktejl párty, kdy Sandra a Isabel míchaly dost dobré koktejly z různých pití, džusů a různého ovoce. Na večeři byly grilované kotlety a žebírka ze sýrem a bramborem. U toho hrála všelijaká hudba. O půlnoci jsme všichni popřáli Timmovi k 36. narozeninám, dostal hromádku dárků – mimo jiné velkou flašku a přání a nějakou namalovanou desku. Ze všeho měl velkou radost. Šlo se spát docela dost pozdě.

Neděle-23.7.- Ráno se vstávalo všelijak, kdo vstal, tak se šel nasnídat. Těm posledním to trvalo asi do desáté. Poté měla následovat olympiáda, ale nějak se to scvrklo jen ve dvě disciplíny. A to houpačka a luk. Před obědem se ještě zkoušely písničky a scénky. Na oběd byla nějaká dobrota. Poté někteří vyrazili na koupaliště do Wormsu a někteří zůstali a šli třeba do města na zmrzlinu. Na koupališti si Ondra otloukl hlavu na klouzačce. Nechápeme, jak to dokázal, musel asi dělat hrozné kraviny. Zůstali jsme tam až do večera. Na večeři přijela tajemnice DWJ Andrea Metz a taky další zástupkyně z ústředí DWJ. Na večeři jsme měli skvělé prase. Celé. Na pekáči ! Dále následoval večerní program, který uváděla Sandra. Na programu se konečně ukázalo jak každá skupina dřela na své písničce. Zpívala se Amerika, Rose Die Rose, Kde ty kytky jsou, 99 Luftbalons… prostě Ramstein, Nena, Landa, tradicionály… ale Němci zklamali a měli jen  scénky místo písniček, asi měli strach že bychom jim to nandali. Taky překladatelé Jitka a Václav zazpívali moc pěkně společně.  Pak se zpívalo a hrálo do noci. V noci jsme chtěli spát pod širákem, ale dopadlo to trošku blbě, když nás Rosťa naštvaně vyhodil asi o půl páté ráno po dvou marných upozorněních, protože jsme dělali kravál.  Jako obvykle se jediný hecnul a vylezl ze stanu sjednat pořádek.

Pondělí-24.7.-  Jako každý den se ráno po snídani vyrazilo do městečka Bad (nevím) kde jsme šli stezku v bahně, vodou, po šutrech a to vše bez bot. Na oběd jsme dostali klobásky s houskami a chleby a taky meloun na osvěžení. Poté jsme přejeli do blízkého krásného lidového skanzenu v Bad Sobernheim mapujícího architekturu spolkové země Porýní – Falc (Freilichtmuseum).  Během dvou a půl hodiny jsme ho celý prošli. Byl velmi pěkný. Včetně staré pošty, řeznictví, krčmy, starých hraček, hospodářských stavení se zvířaty, vinice atd. Na konci v suvenýrech potom každý kupoval víno – tedy asi jako prezent domů rodičům.  Večer po příjezdu zpátky jsme se rozloučili s Andreou Metz a spol. Po večeři (výborné noky s uzeným) byl rozlučovací večírek u ohně s jedním špalkem. Každý dostal na upomínku květináč s podpisem se sladkostmi a taky se rozdávalo různé pití – pro kindery nealko a pro staré i  nějaké alko. Wolfgang vytasil na rozloučenou hromady dobrého šampaňského. Originální balení (Slivovice, Becherovka…) a taky publikace a propagační předměty jsme na oplátku věnovali našim německým protějškům. Sandře navíc tričko, protože to byla nejhodnější a nejaktivnější holka v táboře. Děcka poslouchaly Landu, někteří snad i tančili  a o půl druhé šli spát.

Úterý-25.7.-  Neobvykle se vstalo až v 9 hodin. Na snídani bylo jako vždy pečivo se vším možným. Potom jsme vyrazili koupat se k jezeru. Po vykoupání jsme šli na oběd zpátky. Prý byla cukina se sýrem a masem. Po obědě se začalo vše uklízet a balit. Někteří se ještě vydali do centra na zmrzlinu a colu. Večer jsme ještě dostali večeři – zapékané těstoviny. Na cestu nám dal Wolfgang ještě celou krabici jídla a taky pití. O půl osmé jsme vyjeli směr Ostrava. Cesta ubíhala velmi rychle, protože za 12 hodin jsme byli u Olomouce i s přestávkami. Během noc jsme si pouštěli Jméno Růže a Piráty z Karibiku 1. A malá zajímavost byla, když jsme přijeli na Rozvadov, tak nás vůbec nikdo nezkontroloval a projeli jsme busem kolem celnice mezi kamióny. A to prý byla na hranicích zvýšená bezpečnostní opatření… Asi v deset ráno ve středu jsme přijeli do Ostravy- Proskovic, kde jsme vyložili spoustu věcí. A pak jsme vyložili i děti u klubovny, odkud si je už všichni rodiče odvezli.

Marťas

P.S. Slovo náčelníka na závěr. Wolfgang a přátelé nám připravili velice krásnou dovolenou, zajímavý program, velice dobré jídlo a místní speciality. Sám padal únavou, protože si nenechal téměř s ničím pomoci. V Německu sice neumí připravit tak intenzivní program, na který jsou naši Kindeři zvyklí na našich táborech, ale v každém případě nás dokázali mnohdy překvapit něčím novým a zajímavým.  Příjemným překvapením pro Vedení bylo fajn chování našich mladších členů a holek. Naopak starší kadeti nás nemile překvapovali mnohdy až sprostým a ostudným chováním (Škuba, Mirďa, Marťas…), jakoby byli málo unaveni programem… Nebývá u nás v oddíle zvykem dělat ostudu dobrému jménu našeho oddílu a unavovat Vedení tím, že musí hlídat ty nejstarší !  A taky v momentě, kdy se nebodují stany, ten binec ve věcech… Příští rok budeme hostit přátele z Německa u nás, doufejme, že letošní účastníci přiloží ruku k dílu a pomůžou nám s organizací a atraktivním programem.

Rosťa RR.

ČESKÉ ŠVÝCARSKO 2006, SRAZ KČT + A-TOM, 5.-13.8.2006

Den 1. Pátek. Pršelo a jeli jsme v pátek odpoledne kolem 5 hodiny všude možně, abychom se nasbírali, potom se jelo do Proskovic nabírat kola na střechu, na vozík a naložit ostatní „drobnosti“ (naplnili jsme i střešní box). Tři kombíky + vozík + nosiče na kola + box = vlezli jsme se tak akorát. Vyjeli jsme tedy po 19 hodině, stále při dešti. S dvěma malými přestávkami jsme dojeli do Jiřetína pod Jedlovou, kde jsme dorazili kolem jedné hodiny v noci a asi do třetí hodiny jsme vykládali věci a stavěli stany. To zrovna chvíli nepršelo, takže to i potmě proběhlo v pohodě.

Den 2. Sobota.  Ráno nás vzbudil nějaký matlák, který nám za každou cenu chtěl pomoci tím, ať si uklidíme kola do jedné místnosti, ať nemoknou. Sice mokly celou noc a taky na vozíku a na střeše celou jízdu z Ostravy, ale to mu bylo jedno. Nenechal si to vysvětlit a tak se nakonec Jana s Rosťou obětovali (ostatní lemřili ve spacácích) a schovali všechny kola a pak šli zase spát. Podruhé jsme se vzbudili asi kolem 11:00 a šli jsme se zaregistrovat.  Byla tam trošku zmatená slečna, která dělala úplně něco jiného než měla a započetla nám 16 plateb, i když celkem nás přijelo stejně jenom 13. Mára totiž na poslední chvíli bohužel nepustili z práce a Škuba musel tuším neplánovaně hlídat ségru.  No a Jitku přepadly problémy se zuby a tak nemělo cenu pokoušet zdraví.  Když už jsme se (konečně) zaregistrovali a vzali si trička (ovšem nedostali jsme pro změnu tašky s propagací, ty až potom později), tak jsme si koupili zájezd na další den (50 Kč) a šli jsme se připravit na cestu do Babylonu-Aquaparku. Nejdříve jsme ale postavili Šakalům stan. V Liberci to probíhalo jako obvykle, nejdříve jídelna a obchůdky a potom v bazénu tobogany, blbinky, sauna, pára, fotografování nahoře u masáží… Někteří pak dříve odjeli na fotbal Baníku s Libercem (Rosťa, Štěpán, Marťas – bohužel Liberec v dešti haluzově  vyhrál 2:0), ostatní zůstali tak do 22 hodiny. Před východem jsme se všichni sešli (to si ještě fandové zašli do Staročeské hospody na svíčkovou). Kolem 23 jsme přijeli do kempu, kde už naštěstí končila diskotéka, dostali jsme kartičky na zítřejší zájezd (opět 16 místo 13 :-/) a šli jsme spát. Během dne dorazili Šakali s Bořkem, do Liberce za námi nepřijeli, protože neodolali v Hradci Králové obřímu Akváriu. V noci houkaly nějaké sirény (jak koho vzbudily) a ráno jsme se dozvěděli, že byl ve vesnici nějaký požár – ale byla to naštěstí nějaká opuštěná hospoda či co.  Málem bych zapomenul, že dopoledne dorazil vlakem Štěpán i s kolem.

Den 3. Neděle. Vstávali jsme zhruba v 7 ráno, abychom stihli autobus.  Nikomu z nás se ale nechtělo, protože bez přestání pršelo. Autobus nás  zavezl na nádraží v Rybništi, ze kterého jsme  historickým vláčkem Hurvínkem jeli až na „Den Dolních Pousteven“ na zahájení. Tam jsme si po zahájení vybrali 15 km trať, která vedla i Německem. Šakali zůstali v Dolní Poustevně na místě, protože zamračený německý celník to bral hodně poctivě a tak prošli vietnamské stánky a hospůdky, neměli totiž pro Bořka pas (a snad ani pro sebe). Trať úplně  neseděla podle mapky, protože sponzor Coca Cola to vytisknul, jak se mu chtělo. Bloudili jsme hned po startu, než jsme našli celnici a stejně tak hned v přilehlém německém městě Sebnitz. Ale potom to už bylo solidní turistické značení podobné jako u nás. Téměř celou dobu pršelo, byla zima a všude mokro. Samozřejmě že ti nejchytřejší (Marťas + Štěpán) šli hodně napřed, vůbec nesledovali značení, nezabočili a prodloužili si cestu na rozhlednu Ungerberg o pár kiláků. Tam jsme na ně čekali a měli jsme kvůli nim  zpoždění. Na zpáteční cestě udělali opět něco podobného… Ach jo. Paradoxně jsme hranici přešli v lese v místě, kde celníci nebyli snad nikdy. Hranice byla pěkně lemována kamennou zídkou a byla tam kontrola s nálepkou do mapek.  Ale zpáteční vlak jsme stihli – ještě jsme se vrátili do pěkného areálu místních turistů, kde hrála country a fungovaly stánky, hospůdka, klubovna, ohřívací oheň, toalety… a taky jsme dostali každý kromě razítek a pamětních listů plechovku Coca Coly. Toho dne potkala Šrámka s Rosťou Marii – maminku od Hranola, která nám taky už vařila na táboře. Protože vlaky měly všechny zpoždění, tak i náš Hurvajz musel chvílemi stát na nádražích a dávat přednost. Alespoň jsme si prohlédli kabinu a taky protichemickou brožurku z předválečných let. Šrámka a Filča jako chemičky se vyžily. Vlaková četa byli historičtí vlakoví nadšenci a kamarádi od Miloše Tomana z Teplic, ti byli ochotní a fajn. Díky dlouhému dešti to vypadalo ve stanu od Filči a Štěpána jako na koupališti, a tak  byli nuceni své bydliště přestěhovat do kolárny (vlastně byli rádi, co si budeme namlouvat), kde zůstali do konce pobytu. Naše stany FIRN od zkrachovalého STANAPU už stojí za prd. Naštěstí jsme flotilu velkých stanů KAMPY letos rozšířili na 3 nové. Večer šli někteří spát a někteří navštívili s ostatními stánek MASH (čepovali a vařili za solidní ceny), i když pravda Zlatopramen 11 (sponzor srazu) nám ke srdci moc nepřirostl.

Den 4. Pondělí.  Vyjeli jsme auty do Děčína (leží na rozhraní CHKO Labské pískovce a České středohoří), kde jsme po malém bloudění ohledně parkování  navštívili zámek (museli k nelibosti Micky), který do revoluce obývala sovětská armáda. Mají tedy stále co opravovat. Měli tam i odkazy  na zámky a pamětihodnosti v širokém okolí a výstavu moc pěkných obrazů… Paní nebo slečna průvodkyně byla pěkný kus ženské. Ale i jinak byl zámek hezký a vedla k němu moc zajímavá dlouhá cesta mezi hradbami se zastavením v Růžové zahradě. Tam jsme ale jenom nakoukli. Na oběd jsme byli v pizzerii, kterou kompletně vyjedl Marťas. Vlaďka obdržela asi připálené těstoviny – tak tam udělala menší povyk. Ale jinak to bylo v poho. Děti skládaly věže z pivních tácků a tak. Potom jsme vyrazili v Děčíně do ZOO na kopečku, kde měli různá zvířata ze světa, které najdete k vidění z celé Evropy jenom tady v Děčíně, ale taky se tam našly i domácí zvířata. Nejvíc nás zaujaly opičky a prasata divoká ;) . A malá prasátka. A pěkní papoušci. Prováděla nás průvodkyně, takže jsme se dověděli i něco zajímavého navíc. Na závěr prohlídky si někteří zahráli olbřímí Člověče, nezlob se.  Ze ZOO jsme šli kousek pěšky na vyhlídku s krásným rozhledem na město (Pastýřská vyhlídka), ale po chvíli začalo pršet, tak jsme se rychle vrátili do aut a odjeli jsme do TESCA. Když jsme nakoupili a vrátili jsme se do kempu, zjistili jsme, že všichni ostatní odešli na noční výsadek. Původně měl být po dva večery, ale díky počasí se to vměstnalo na jeden večer, takže na nás nevyšlo. Někteří rozmazlení tomíci a čecháčci potom prskali, že museli jít ve tmě a v dešti a dokonce pěšky !!! No, asi jim měl někdo lépe vysvětlit, co to je noční výsadek. Na trasu se jelo historickým vláčkem a mělo se jet kolem rozsvícených rozhleden, ale to nevím, jak to v tomhle počasí dopadlo.

Den 5. Úterý. Vyšli jsme pěšky na náměstí v Jiřetíně pod Jedlovou, kde jsme navštívili a vykoupili Infocentrum. Pak jsme pokračovali do štoly sv. Jana Evangelisty, kde byli i netopýři, hodně vody a velká zima. Původně se tam dolovaly různé kovy. První zmínka o dolování pochází z roku 1474 a těžba byla ukončena v roce 1910. V minulosti tedy za dosti nelidských podmínek. Na dobu čekání dostal Tomiká od průvodce hračku. V okolí vede celá naučná stezka Údolí Milířka kolem různých štol a důlních šachet a těžních věží. Potom jsme vyrazili na Poutní místo na Křížové hoře (563 m). Pochází z 18. století a byla prohlášena za kulturní památku.  Šli jsme do velkého kopce lemovaného křížovou cestou s kapličkou na vrcholu. Dále jsme pokračovali ke sjezdovce a tam jsme se rozloučili se Šakaly, kteří šli rovnou zkratkou na Tolštejn, protože Bořkovi se zrovna moc šlapat nechtělo a i pro Šakala s Kinderem to bylo dost do kopce. My jsme to vzali rovnou na Jedlovou horu (774 m), třetí největší horu Lužických hor a nejvyšší horu okresu Děčín. Přes vrchol hory vede důležité rozvodí – Baltického a Severního moře. A taky se tu prý osobně vydrápal císař Josef II. v roce 1779.  Podívali jsme se z kamenné 23 m vysoké rozhledny (v jejich útrobách jsme potkali redaktorku Turisty Svatavu Pátkovou i s milým redakčním pejskem Felískem !!!) a když začalo pršet, objednali jsme si (někteří) skvělé polévky s rozmixovaným pepřem. Chutnaly trochu… ehm… přepepřovaně. Fuj ble! Vůbec jsme v Ústeckém kraji narazili na hodně jídel, které svou ostrostí připomínaly spíše kuchyň  z Thajska. Před rozhlednou stál pomník Friedricha Schillera a taky balvany 19 okolních měst a obcí.  Když déšť po 10 minutách ustal a my dojedli a zaplatili, vydali jsme kolem stylového roubeného Ranče za Šakalama na zříceninu hradu Tolštejn (pochází z poloviny 13. století) do další hospody, na konečný oběd. Tam s námi obědvali i Francouzi a další turisté z různých zemí. Po prohlídce a fotografování  na vyhlídce zříceniny, kde hodně fučelo, jsme se vydali domů do kempu. Večer na nedalekém hřišti vystupoval Julian Záhorovský, který se každému líbil ;) a každý se s nim chtěl vyfotit. Já s Mončou a Vlaďkou obzvlášť ;D. No, zahrál asi 20 min program, který naštěstí platil sponzor. Pro puberťáky tak akorát, pro nás hudby znalé až až. Taky proběhlo zahájení srazu a vystoupily některé další kapely (Optimic, Linghers, Alibi) a k dispozici byly i další atrakce (lezecká stěna, skákací hrad atd.). Potkali jsme pana Havelku a další přátele z Ostravy (včetně paní Marie, Jardy Matuly atd.)

Den 6. Středa. Vstávali jsme brzo, a to se nikomu nelíbilo (píše Micka)! (poznámka Rosti a Jany – my s tím problém nemáme ! ). Jeli jsme auty na Mezní Louku, kde jsme taky parkovali (kromě Hřenska tu jiná možnost není)  a celkem nás šokovalo parkovné, 30,– Kč na hodinu. Vzhledem k tomu, že jsme měli před sebou asi 6-8 hodin túry… (měli jsme 3 auta L) šušny žebrácké! Šli jsme dolů na 2 soutěsky, (Tichá a Divoká)  taky jsme jeli 2x na lodičkách, a potom šli údolím řeky Kamenice s nádhernými skalami až do Hřenska. Mezi soutěskami jsme se v bufetu občerstvili (hranolky, dobrá zelňačka, ale nefungující záchody – netekla voda atd.). Je třeba říci, že by pracovníci NP mohli sem tam Kamenici projít a vysbírat to smetiště v korytě tak krásné soutěsky !!! Lehký binec mohly přinést nedávné deště, ale pneumatiky a železné pláty zde evidentně ve vodě jsou dosti dlouhou dobu ! Potom jsme vyrazili do velkého kopce na Pravčickou bránu, kde jsme zaplatili vstupné, pokochali se z několika vyhlídek, prohlédli a orazítkovali si pasy a pohledy v infocentru a na závěr pojedli sladké knedlíky, ale moc jídel neměli na výběr… teda rozhodně z těch levnějších. Vůbec všechno tu bylo dražší, dole pohled stál 5-7,– Kč, tady nahoře ten samý 15,–Kč… Ale fantastické výhledy na skály, rokliny a doly stály za ten výšlap. Šakali odešli o něco dříve než my, za chvíli za nimi i Jana s Mončou, abychom na ně nemuseli potom čekat. Stejně jsme je za chvilku dohnali J asi na 2 km J, ale Šakaly jsme potkali až u aut, i když dorazili jenom o malinko dřív než Andrea s Martinem. Původně chtěli jít na bus, ale zvládli celou trasu pěšky i s Bořkem, super. U hlavní cesty byla malá budka -infocentrum, kde jsme dokoupili turistické známky, prospekty atd. Naštěstí se na parkovišti objevila nová cedule  „parkovné za celý den 150 Kč“, takže jsme zhruba za každé auto ušetřili 90 Kč. Ale i tak jsme vysolili 450,– Kč… Přijeli jsme do kempu, osprchovali jsme se a pak jsme vyrazili na sportovní den, který už bohužel skončil. Chytře totiž probíhal v průběhu dne, kdy všechny oddíly (až na Divočáky) byly někde na trasách… Někteří si teda šli zakopat (zadarmo, jinak se platilo 170 Kč na hod. na umělém hřišti) a někteří si zase zašli zahrát minigolf.

Naši fotbaloví fanoušci jeli zase na fotbal Slovan Liberec – Spartak Moskva. Předkolo Ligy mistrů. V báječné atmosféře to dopadlo 0-0 (za Moskvu hrál Kováč a Jiránek).

Den 7. Čtvrtek. Ráno jsme zase vstávali brzo (pozdě), asi kolem půl osmé, a Jana s  Rosťou opět jeli do obchodu pro snídani. Když jsme se najedli, zjistili jsme, že Šakali nemůžou najít brašnu na kolo, kterou asi setřásli ze střechy auta a nikdo ji samozřejmě nevrátil. Takže jsme na kolech museli jet bez naštvané Vlaďky a Bořka. Vyjeli jsme směrem – Rybniště – Kyjov, přes Doubice a pak skalnatým údolím říčky Křinice – Kyjovským údolím. To bylo moc pěkné a částečně se tato trasa kryla se zrovna pěkně  obnovovanou Köglerovou naučnou stezkou Krásnolipskem.  Na Turistickém mostě jsme se rozdělili. Jana s Mončou si cestu zkrátily a vzaly to přes zříceninu hradu. My ostatní jsme šlapali do kopce směrem na Brtníky a pak Rosťa vymyslel, že je blízko rozhledna na Vlčí Hoře. Až k rozhledně jsme museli posledních 500 m vytahat kola do obrovského kopce, protože tam bylo moc kořenů a skal a… no prostě blbá cesta, vůbec né pro kola. Ale zvládli jsme to ! Nahoře jsme se potěšili rozhledem (rozhledna postavena v roce 1889 a po rekonstrukci má 19 m a 64 schodů) a pan správce (zasloužilý turista – Ladislav Coller) u prodeje vstupenek nám dal díky množství razítek v našich minipasech Tolštejnského panství turistické odznaky Labské pískovce a ukázal nám nejkratší cestu dolů z kopce do Brtníků. Tam jsme v hospodě u „Krkovičky“ dobře pojedli. Cestou dolů za vesničkou Kopec (moc krásné chaloupky a penziónky)  nám začalo strašně moc lít, tak jsme se museli schovat pod stromy, ale i tam jsme mokli. I tak jsme po cca 40 minutách museli jet dál. Dojeli jsme na hranice do Zadních Doubic – je zde památník na pochod smrti v roce 1945, ale dál už jsme do Německa nepokračovali. Vraceli jsme se směrem do Doubic celkem přes kopce asi 8 km a skončili jsme v hospodě, kterou nám pořád a pořád a pořád doporučoval Štěpán, tak jsme tam zašli… Většinou jsme si dali poháry, ale někteří taky tlačenku, utopence a teprve na to pohár… (jako Rosťa).  S mladou servírkou jsme polemizovali o hotových jídlech a o tatarském bifteku, o kterém nám tvrdila, že nelze udělat ani na požádání, protože ona má čerstvou maturitu a ví to nejlépe ze všech. Ha ha. Potom jsme se rozdělili, Rosťa jel rovnou do Krásné Lípy na slavnostní zahájení srazu KČT a my ostatní do kempu. Tady jsme se okoupali a většina vyrazila auty za Rosťou. Bohužel jsme zjistili, že nám přes den někdo ukradl z Mégana obě SPZ, hajzli!!! V Lípě na hřišti  bylo pár proslovů a zase se hrálo a hrálo… Nás pamětníky nejvíce potěšil koncert Greenhornů s Honzou Vyčítalem, který vystupoval místo nemocného Franty Nedvěda.  Koupili jsme si 2 CD T jako Textař a Rosťa ho nechal podepsat samotným Vyčítalem. Opět jsme se zde potkali s Marií – Hranolovou mámou a dalšími známými z Ostravy (Honza Sládek, Franta Dvouletý atd.). Potom jsme dojeli zpátky do Jiřetína, kde přišla velká bouřka. Rosťa volal na Policii a ti z Děčína tvrdili, že se nám ozvou místní, ale neozvali se, přestože spal se zapnutým mobilem u ucha.

Den 8. Pátek. . Rosťa jel brzy ráno s Méganem do Varnsdorfu na místní Policii, aby získal potvrzení o ukradených značkách. Nezavolali, protože jim z Děčína nadiktovali číslo a jedno zaměnili… Po snídani  jsme nasedli do aut a jeli jsme až za Děčín do Tiských Stěn, ale Šakali pro změnu jeli do Babylonu. Vstupné malé, za parkování i za vchod do stěn. Nejdříve jsme prošli Velký okruh, po kterém jsme se vrátili po červené stezce zpátky na začátek, a pak jsme vyšli na malý okruh na druhou stranu. Moc hezké skály a spousty prolézání v nich využily hlavně Micka s Mončou. Nevynechali snad jediný průchod či díru. Člověk by tam i zabloudil… Slezli jsme dolů a jeli jsme do Děčína, kde jsme se dobře najedli u Vietnamců v TESCU. Po obědě jsme se jeli podívat na slavnou vyhlídku na Labe ( Belveder), podél kterého vedla dlouhá, pěkná cyklostezka, ale naštěstí nám už na ni nezbyl časík :) ) Z vyhlídky to v údolí s vláčkem vypadalo jako model železnice, úplná pohádka. Opět jsme koupili turistickou  známku a přejeli jsme do Nového Boru do Sklářského muzea. Tam se líbilo nejvíce Šrámce, lustry, sklenice, poháry…  Zrovna se konala před muzeem maličká pouť, tak jsme si aspoň nedaleko koupili zmrzku (a opět tur. známku) a Monča si vystřelila ve stánku růži =). Obrátili jsme to zpátky do Kamenického Šenova, zašli jsme si na čedičovou Panskou skálu, udělali jsme foto a vrátili jsme se zpátky do kempu. Martin vylézal na kdejaký výstupek či skalku, asi ještě nikdy nespadnul. Po příjezdu zpět jsme se okoupali a o něco později přijel pan Havelka s doprovodem, prošel si tábor, ale jako vždycky zakotvil k naší radosti u nás ;) Velice si šplhnul, protože přišel v našem oddílovém triku – co jsme mu věnovali před pár dny v Německu. Vytáhlo se nealko, Kofola, džusíky a Top Topic a ten taky sklidil velký úspěch. Potom šli starší na poradu. Porada byla (prý) úplně „skvělá“, pan Havelka tam měl krásný  proslov, akorát jeden místní turista – co nepatřil k tomíkům – tam vykřikoval hloupé kecy a  přitom sám patřil k organizátorům a taky tam přišel za nim nějaký blbý matlák, který mu začal říkat že se nevyplatí dělat hromadné srazy nebo co… Měl v hlavě total zmatek, nikdo ho nechápal, natož pan Havelka. Taky následoval malý rautík pro vedoucí, který sice původně někteří chtěli bojkotovat, ale  stejně jsme se nakonec podělili i se svými hladovými členy (Marťase bychom stejně nedokázali odehnat…).

… PS: naše milá Zuzanka měla svátek tak (JENOM) staří popíjeli vinko, atd… Asi dostala i nějaké drobné dárečky, ale čokoláda to asi nebyla…

Den 9. Sobota.  Nějak jsme vstali, zajeli pro pečivo a posnídali.  Šakali vyjeli pro změnu do Tiských stěn a s Bořkem prolezli snad všechny díry ve skalách. My ostatní jsme naložili kola na vozík a vyrazili směr Vysoká Lípa. Odtud jsme si na kolech objeli asi 15 km okruh přes Zadní Jetřichovice a Malou Pravčickou bránu. Poobědvali jsme v pěkné hospůdce ve Vysoké Lípě. Chtěli jsme jet ještě jeden okruh, ale nakonec jsme z mapy vyčetli, že to byla koňská stezka, takže jsme naložili kola a jeli jsme zpátky. Mapu jsme nakonec nechtěně nechali v hospodě.  Nechtěli jsme riskovat pokutu, že jedeme v NP mimo označené cyklostezky.

Někteří potom jeli do Krásné Lípy, kde se cpali, poslouchali hudbu atd. Bylo zde totiž zakončení srazu (plné náměstí stánků, atrakcí a taky pódium, kde celý den probíhal program) a navečer super koncerty Fešáků a Yo Yo Bandu. U Fešáků RR a Šrámka vzpomínali na mládí a u Yo Yo Bandu se roztančilo a rozvlnilo skoro celé náměstí. Uváděl to celé Náhlovský a taky byly vloženy recesistické soutěže – třeba lidé z davu zpívali s Fešáky (Hvězdná pěchota je slabý odvar) nebo se soutěžilo na divokém býku (trenažéru) nebo taky proběhl turnaj v sumo. Tolik dobrých koncertů během jednoho srazu… a zadarmo. Pro změnu teď v kolárně po návratu ostatních slavíme narozky od Šakala, :D A poté ještě někteří sedíme s pořadateli v jídelně a kecáme a zpíváme.

Den 10. Neděle. Odjezd.   Poslední den jsme dobalovali a sušili stany. Většina z necelé dvoustovky tomíků odjela už ráno busem a vlakem, my jsme ale nespěchali.  Pak jsme se rozloučili s pořadateli, opustili Jiřetín a vyrazili na zámek Frýdlant. Tady jsme si dlouhé čekání na prohlídku chtěli zpříjemnit obědem v Zámecké restauraci, ale zabržděná obsluha nás odradila. Kolem dokola žádné jiné občerstvení, tak jsme si oběd udělali na vařiči vedle aut :) Aspoň to TPSF nepovezeme zpět domů. Zámek = :-X No Coment! (Super !) A trvalo to 2 hodiny!!! :-/ ale byl šikovnýýýýý a supa průvodce, tak to bylo OK ;D Mimo jiné zde byla pěkná sbírka dýmek. Poté se Šakali oddělili a vyrazili ještě na týden na vlastní dovču směr Safari Dvůr Králové nad Labem.  Do Ostravy jsme dorazili po desáté večer (posvačili jsme u pumpy v Hradci Králové a povečeřeli v Globusu v Olomouci), vyložili některé věci a kola v Proskovicích a pak se rozvezli auty domů. Podle předpovědi mělo celý den pršet, ale kromě přeháňky ve Frýdlantu se to naštěstí nenaplnilo.  Byl to příjemně strávený sraz v opěvovaném Českém Švýcarsku, Lužických horách a okolí .

Sepsala Micka, doplnil Rosťa.

Doslov: Je třeba říci, že jsme si domů dovezli něco kolem dvaceti Turistických známek, takže to byl úspěšný lov. Prostředí a příroda – krása. Místní obyvatelé – tak trochu obdoba Budišova a Vítkova. Trošku více cikánů a přistěhovalců. Turistická tradice v této oblasti – dlouhodobá. Výběr pěších, busových, vlakových, lodních, kulturních a cyklo akcí byl obrovský, to se prostě nedalo stihnout. A tak jsme chtěli vidět třeba ještě Horníčkovu Kytlici, Saské Švýcarsko a další místa. Snad příště. Turistický odbor KČT v Krásné Lípě je opravdu aktivní, všechna čest. Pořadatelé ochotní, i když někdy bezmocní a Miloše Tomana prostě někteří nemohli a neuměli zastoupit. Na tak složité organizaci se samozřejmě chybičky našly, ale nám vadily minimálně, protože jsme byli soběstační, měli jsme vlastní jídlo, ubytování – stany a dopravu. Naopak si myslím, že mnohé oddíly a vedoucí frfňali nad vším a nedokázali se o tom pobavit trochu s nadhledem a humorem. Místo aby děcka nahnali za deště pod střechu nebo jim přikázali pláštěnky, tak je nechali běhat po venku a poté vyžadovali po pořadatelích sušárnu (téměř všichni bydleli kromě nás v chatkách s elektřinou !!!).  Když některé oddíly odjely, zbyl po nich kolem chatek doslova bordel a zbytky jídla. A vedoucí kolem toho chodili celou akci a neuklidili to. Jak už to chodí, našly se pěkně organizované oddíly a taky naopak oddíly ( převážně z Čech), kde se běžně kouří a mluví neslušně. Nám se společný letní sraz ATOM (25. ročník) + KČT líbil, jenom škoda, že se nenašlo místo, kde by byli sobě všichni trošku blíže i se zahraniční mládeží (Polska, Ruska, Slovenska, Francie…), kterou jsme viděli jenom na zahájení a ukončení. Protože naše zkušenost ze srazů KČT říká, že starší turisté se k oddílům a dětem chovají v naprosté většině velice přátelsky (u nás v kraji s tím problémy nemáme, vždyť hodně funkcionářů KČT pochází z TOMáckých oddílů !!!). To jenom  někteří matláci z některých oddílů jsou zabučení do sebe a hledají v KČT nějaké nepřátele. Taky předsednictvo Asociace TOM mohlo tuto vrcholnou akci více prezentovat (na vlastním webu skoro nic) a motivovat a taky ji mohlo hojněji navštívit. Místopředseda Jirka Homolka se dostavil na schůzi KČT při slavnostním zahájení v Krásné Lípě, ale za Tomíky už to nestihnul, protože ti vyrazili na trasy. Tak prý se ještě objevil Tomáš Fúsek, který pořádal ukázkový Turistický závod při dni Mikulášovic, ale tam jsme nebyli, tyto závody jsou pro nás „pasé“. Takže jediný, kdo se oficiálně na nás přijel podívat, byl jako vždy nevyčerpatelný Ing. Havelka, který mládeži fandí a který vše zhodnotil v krásném projevu na ukončení.   

Ještě jako značkař musím pochválit místní turisty-značkaře, protože kromě prvního dne v Dolní Poustevně bylo veškeré pěší a cyklo značení naprosto výborné a neměli jsme s ním žádné problémy. Původní plán byl, že vyjedou jenom Kašovští na rodinnou dovolenou, ale když byl zájem, tak nás vyjelo i po náročném červencovém programu více.  Kdo se účastnil ? Jana, Monča, Martin, Micka, Marťan, Filipes, Štěpán, Šakal, Vlaďka, Bořek, Rosťa, Kari a Šrámka.

57. SRAZ ABC, Bítovský mlýn 29.9.-1.10.2006

Ve čtvrtek jsme byli na lodích a v pátek měli taky někteří ve školách volno. A tak jsme mohli vyrazit dříve, už po obědě vyjel jako předvoj na sraz  Mrkva, Filča, Kari, Sněhur a Kvasík. Připravili ohniště, stany a dřevo. Většina oddílu přijela busem z Vřesinské v 16:00 hod (někteří se prý projeli skoro i načerno…) a Rosťa s rodinou až za šera, protože doma dávali dohromady kroniky. Večer jsme si ještě u ohně zazpívali dvě potenciální písně k táboráku a relativně brzy jsme šli spát (po desáté večerní).  Kousek vedle nás pěkně zpívali u ohně „Osmačtyřicítky“ a na druhé straně se puberťácky chlamali „Průzkumníci“. Ale jenom do té doby, než je Rosťa seřval a potom bylo už celkem ticho. Hroch přijel až v sobotu ráno, jinak by to určitě provedl on…

Ráno jsme místo rozcvičky uvařili čajíčky a zašli na dřevo (na pálení a kůly k táboráku) a taky na další lavičku, protože jsme se u ohně dost mačkali. Během dopoledne přijeli ještě další členové – a tak naše sestava vypadala takto: Kluci – ČMOUDÍK „A“ – Škuba, Marťas, Martin, Ucho, Matěj, Patrik a Usáma. ČMOUDÍK „B“ – Kvasík, Petr, Monopol, Holky – Klára, Hanka, Nancy, Monča a Micka. Vedení + hosté + kadeti – Sněhur, Komár, Kari, Rosťa, Filipes, Šrámka, Mrkva, Myška, El Fuňo, Jana,  Matika, Jirkáč a Mentos.  V sobotu ještě přijeli Jášovci (Jáchym starší a mladší, Karolínka a Žanda), ale bohužel s malým Jáchymkem nemohli zůstat na táborák a pomoci nám se zpěvem. Mimochodem – Rosťa s Jáchymem vyhráli Štít vítězů společně v Bobrech v roce 1984…Takže nás bylo 32. Rodiče od Peti a další přátele (Saldát s rodinou) s potenciálními nováčky ani nepočítám. Celkem bylo na nástupu 361 táborníků, přičemž mnozí ještě přijížděli a odjížděli… Celý víkend bylo pěkně slunečno a tak se vyrojilo i hodně vedoucích – maminek a tatínků s miminama. My jsme patřili mezi nejpočetnější oddíly, nade všemi vyčnívalo BVÚ s téměř padesáti členy.

Pětiboj byl tentokráte Štafetový běh, Všestrannost, Příroda, Zdravověda a Číselný kolotoč. A tak jsme se snažili do nástupu dohnat alespoň tu zdravovědu, kterou přednesla všem Šrámka. Jana, Monopol, Mrkva a Filča zase pomohli uvařit tři plné kotlíky zeleninové polévky a každý si zkusil u připravených kůlů pod vedením Myšky a Mentose zauzlovat regatu.

Po setkání vedoucích proběhl zahajovací nástup, kde Zlaté Šípy (holky) a taky náš Škuba (kluci) vrátili na dobu srazu Štíty vítězů. No a hned po nástupu proběhly štafety. To je adrenalin… Naši kluci  „A“ byli – upřímně řečeno – jednoznačně nejlepší, vyhráli rozběh, semifinále i finále a to vždy s jistým náskokem. A to ještě Marťas jako sprinter většinou nemusel běžet naplno, protože měl dostatečný náskok. Doplněné „B“ družstvo kluky z jiných oddílů pod vedením Kvasíka v rozběhu zabojovalo, ale jeden klučina vyběhnul z dráhy a byť si tím spíše uškodil než pomohl, tak byl Akimem poslán z postupového třetího místa níže – na nepostupové. Škoda, obzvláště když naši členové viděli, že si družstva BVÚ taky zkracovaly dráhu, ale protesty nebyly vyslyšeny… Naše holky mají roky smůlu. Nejsme schopni dát dohromady pořádné družstvo, i když šikovné a schopné holky by byly… Ale nikdy né na sraz. Vždycky se na oddíl vyprdnou. A tak jsme naši dobrou pětici museli doplnit holkami od Hrocha z Paprsku. Byly šikovné, ale přece jenom malé a nezkušené. Holky se dostaly do finále, ale přestože vedly, malé holky ztratily při předávce kolík a než ho našly, tak na nás zbylo jenom bramborové čtvrté místo.  Tak snad třeba zase za rok…  No a potom se všichni rozutekli na další soutěže, ať už do Pětiboje, nebo pořádané BVÚ nebo ostatními oddíly na jednotlivce. My jsme pořádali úplně nově vymyšlenou soutěž „Zámečnictví“. Deset zámků bylo třeba dokompletovat s klíčema a vše uzamknout na pověšené lano. Je třeba podotknout, že všechny soutěže přichystaly TOMácké oddíly, zatímco skautské se jako každý rok bratrsky „vezly“ a neobtěžovaly se přidat ruce k dílu. Nic nového. A protože nás bylo dost kadetů, po dlouhé době jsme se přihlásili do volejbalového turnaje pořádaného Průzkumníky. V sobotu jsme stihli v naší skupině všechny čtyři zápasy a všechny jsme vyhráli jasným rozdílem 2:0 na sety. Kolem šesté večerní soutěže končily a Fuňo zorganizoval scénku k táboráku a píseň jsme zminimalizovali na Svítání.  Protože z kapely  ELO – SODRK zůstal jenom Rosťa se Šrámkou, zpěv nebyl nic moc. Naši osvědčení zpěváci a zpěvačky bohužel nepřijeli… Nemoce a návštěvy to bohužel zhatily. Pokud budeme chtít na srazu vše vyhrát, musí nás být alespoň padesát… Cha cha. Takže jsme u táboráku zpívali Svítání a hráli scénku Lední medvěd. Ale jako vždy jsme se zapojili. Táborák končil asi o půl desáté a poté každý mohl jít buď spát, anebo zpívat nebo jenom poslouchat okolo dvou ohňů. Šrámka s Rosťou se samozřejmě zapojili do hudební produkce až do jedné (do vyřvání hlasu). Bylo to velice příjemné, s Pařezama, Vikinou a dalšími „služebně staršími“ zpívat i mnohé starší písně, Brontosaury počínaje a Plíhalem, Greenhorny a dalšími vykopávkami konče. S vykřičenými hlasy jsme šli spinkat…

V neděli jsme si mohli pospat a někteří to po náročném dni učinili až do půl deváté. Po čaji, snídani a mytí jsme nastoupili v mírně pozměněné sestavě na finále volejbalu proti Průzkumníkům. I tohle utkání jsme vyhráli  2:0 a celý turnaj devíti družstev jsme vyhráli bez ztráty setu ve složení (Matika, Jirkáč, Rosťa, Filipes, Škuba a Fuňo – nebo Mrkva). Poté si ještě mladší zahráli přehazovanou a už byl nejvyšší čas obléknout kroje a jít na závěrečný nástup.  Některé výsledky nás potěšily, některé méně. Kluci „A“ byli celkově sice stejně jako loni druzí, ale protože před nimi bylo BVÚ,                      Štít vítězů jsme obhájili !  Taky dalších asi 34 diplomů ukázalo, že jsme se neflákali a myslím si, že jsme toho povyhrávali jasně nejvíce ze všech oddílů. V mnohých soutěžích jsme to celkem drtili (třeba ve tradičním Hbitém uzlíku, nebo Zámečnictví, viz. výsledky). Trochu smutní jsme byli „až“ ze třetího místa v písničce nebo čtvrtého v kronice, ale na druhou stranu, oddíl s naší pověstí musí podávat nadprůměrné výkony, aby byl nejlepší. A mnohé oddíly nemají ani kroniku nebo cancák, natož že by byly schopny uspořádat soutěž (my pořádáme pravidelně každý rok už léta letoucí).

Po rozloučení vedoucích v kulturním středisku jsme se rozloučili i my mezi sebou a Rosťa hlavně poděkoval těm vzdálenějším, kteří přijeli oddílu vypomoci – Hance, Nancy, Kláře… Kvasík, Usáma či Martin s Mončou  a Janou taky dojíždějí z Havířova či Bohumína, ale ty už bereme jaksi za dlouholeté obětavé členy. Poté už se jenom balilo a uklízelo a přenášelo a šlapalo se na bus či do aut.  Většina kluků i holek může závodit i příští rok, tak  se můžeme pokusit o další zázrak… Pokud se nám holky sejdou.

RR

A teď tabulka, za co jsme obdrželi ocenění. Další umístění jsou na dalších listech:

3. místo Jirkáč Hbitý uzlík – nad 15 let
2. místo Marťas Hbitý uzlík – do 15 let
1. místo Monča Hbitý uzlík – do 12 let
2. místo Micka Hbitý uzlík – do 12 let
2. místo Jana Hbitý uzlík – nad 15 let
2. místo Škuba Žvýkačka – nejstarší kluci
3. místo Matěj Žvýkačka – starší kluci
1. místo Martin Žvýkačka – starší kluci
3. místo Šrámka + Rosťa Nejlepší deník
3. místo Monča + Micka Márfyho smajlíci
Poštou… Další dva diplomy Márfyho smajlíci
1. místo Martin + Marťas Márfyho smajlíci
4. místo Matěj Zámečnictví do 15 let
5. místo Martin Zámečnictví do 15 let
4. místo Petr Zámečnictví do 12 let
3. místo Monopol Zámečnictví do 12 let
2. místo Micka Zámečnictví do 12 let
5. místo El Fuňo Zámečnictví nad 15 let
3. místo Rosťa Zámečnictví nad 15 let
2. místo Komár Zámečnictví nad 15 let
1. místo Myška Zámečnictví nad 15 let
1. místo Komár Airsoft nad 15 let
1. místo ČMOUDÍK Volejbal turnaj
3. místo Čmoudík „A“ Škuba Všestrannost
4. místo Čmoudík Klára Všestrannost
4. místo Čmoudík Klára Štafeťák
3. místo Čmoudík Klára Zdravověda
1. místo Čmoudík „A“ Škuba Zdravověda
1. místo Čmoudík „A“ Škuba Štafeťák
5. místo Čmoudík „A“ Škuba Příroda
5. místo Čmoudík Klára Štít vítězů celkově
2. místo Čmoudík „A“ Škuba Štít vítězů celkově
3. místo Čmoudík Písnička u táboráku

Azimut 2006 Ostrava – Bělský Les, 3. ročník  Sobota, 14.října 2006

Sešli jsme se o5 v Zábřehu, a to kolem 9 hodiny ranní u restaurace Koliby. V této době proběhla registrace, zhruba až do půl desáté. Platilo se 20Kč startovné za dvojici a potom se rozdávaly „hlídkovské papíry“, mapy, a další potřebnosti k závodu. Přišlo nás na hrozné počasí docela dost (14), měli jsme celkem 8 hlídek a obsadili jsme 6 kategorií ze 12. Přičemž Rosťa běžel se Sherifem z TOM UFO a Monopol s Josefem. Jako vždy, tam byl i postavený občerstvovací stánek s čajem a výbornýma plackama, které obětavě naškrábali a smažili Dakoťáci. Kolem 10 hodin se mělo sice začít, ale přesně byl start až 10:32. Kontrol bylo letos méně (16 – po celém Bělském lese, což byl i tak záhul), ale čas zůstal stejný (60min). Běhalo se v kategoriích podle věku, ( do 10 let, do 14, do 18 a nad 18) a taky zvlášť muži, ženy, ale byl i mix. Neměli jsme žádný mix a holky do 10 a do 18 let. Celosoutěžní program byl rozdělen na 2 závody na 1 Hodinový Rogaining, a na Branný závod  + střelba ze vzduchovky. V Branném závodě se soutěžilo ve zdravovědě, poznání květin, stromů a zvířat, Historii ČR, mapových značkách, logickém testu, lanové lávce (2x), puzzlích, veselých zvířátkách a v překážkovém běhu. Výsledky byly vyhlášeny kolem 15hod. Dopadli jsme dobře (vlastně více než dobře…), v každé kategorii, kde jsme měli hlídku, tak jsme byli první. Takže:

1. MÍSTO Monča + Micka    holky do 14 let
1. MÍSTO Peťa + Lukáš       kluci do 10 let
1. MÍSTO Marťas + Martin kluci do 14 let
1. MÍSTO Kvasík + Komár  kluci do 18 let
1. MÍSTO Jana + Šrámka    holky nad 18 let
1. MÍSTO Rosťa + Sherif    kluci nad 18 let
2. MÍSTO Kari + Mrkva       kluci nad 18 let
4. MÍSTO Monopol + Josef kluci do 18 let

Například Rosťa se Sherifem stihli najít a oběhat 15 kontrol, ale zase přiběhli opár minut později. Podrobné výsledky nám prý dojdou později. Celkem běhalo asi 42 hlídek, kromě nás tomíků Čmoudů a UFO přišli a přijeli i z dalších měst a obcí mladí hasiči, skauti, Dakoťáci a další dětské organizace. RADAMOK to měl pěkně připravené a nejvíce práce si s tím dal Pišta s Dakotou, Pirát Mojmír Nováček, bratři skauti a taky vojenské zálohy. Ceny (velice zajímavé, třeba kapesní kudly, maskáčové klobouky, sladkosti apod.) věnovalo Rekrutační středisko Armády ČR, které taky vypomáhalo. Pěkně jsme si zamakali a zaběhali podle mapy a naštěstí jsme i po loňských prvenstvích zjistili, že na tom nejsme špatně. Tedy alespoň ti, co přišli. Né ti, co hnili doma u televize…

Micka + Rosťa RR

TREFA 2006  Orlová – Lazy 29.4.2006

Z Radamoku k nám přišla nabídka střelecké soutěže. A tak jsme to chtěli zkusit, byť teď máme program hodně nabitý a máme téměř každý den nějakou akci, ale ať je nějaká změna. V sobotu o půl deváté jsme se u klubovny nacpali do aut a vyrazili na střelnici do Orlové za Důl Lazy. Tak – v plánku bylo napsáno, že tam budou od zastávky šipky. Asi jsme slepí, nic jsme nenašli… Prostě nebyly, propozice kecaly a tak jsme si pobloudili (a to jsme s sebou neměli ani Filču a ani Nicol). Stejně tak to nemohli najít havířováci, kteří přijeli přímo z domu. Rosťa šel dobrovolně do práce a tak ho zastupoval Kari se Šakalem. Na střelnici měla být od devíti do desíti prezentace, ale vládnul tam mírný zmatek. Tedy spíše se nedělo nic. Seděli jsme v boudě a nikdo nic neorganizoval. Po desáté hodině nám Pišta sdělil, že se díky dešti musí soutěže zredukovat ze sedmi na tři. Takže se střílelo jenom ze vzduchovky (na panáčky), malorážky a pistole (na terč). Při registraci vládl chaos (chaos v ročnících, nepřichystané startovní karty, vlastně nic…). A to přijelo relativně málo lidí. Nedokážeme si představit, že by přijelo více lidí a že by snad fungovalo všech sedm stanovišť !!!  A tak jsme se nějak u těch střeleb vystřídali, což bylo už příjemnější a všem se to líbilo. Nás bylo celkem 16, což byla asi tak větší polovina startovního pole. A teď budeme vzpomínat, jak jsme přibližně dopadli. Přesně to budeme vědět až podle oficiálních výsledků (dojdou-li). V každé kategorii bylo asi tak po devíti lidech. V nejmladších zvítězila Micka s Mončou, měly stejný počet bodů (144). Ve starších Marťas a v dospělácích Ježek. Výsledky jsme si spočítali sami a taky jsme si sami vypsali diplomy (Barča a Šrámka). Odměny byly hlavně sladkosti a karimatky atd. Každý dostal na sváču oplatky a čaj. Počasí stálo za houby, pořád pršelo a některým byla zima. Ale střílíme rádi…

  Nejmladší     Starší     Senioři  
1. Micka a Monča   1. Marťas   1. Ježek  
2. Veverka   2. Komár   3. Šakal  
6. Bobeš   4. Kvasík   4. Kari  
8. Monopol   6. Martin   6. Vláďa  
      7. Klára   7. Šrámka  
            9. Barča  

15. LET ASOCIACE TOM Sobota 7.10.2006

V Čechách se už před prázdninami slavilo na Vltavě na parníku Tyrš, na Moravě Mojmír a spol. připravili historickou jízdu parním vlakem „Velký bejček“. V sobotu ráno jsme si dali sraz na Hlavním nádraží. Vlak byl naplněn oddíly z Moravy, jenom nás přišlo třicet. Mrkva, Stáňa, Ježek, Barča, Kvasík, Martin, Lukáš, Peťa, Peťánek, Sněhur, Marťas, Micka, Filipes, Budulajz, Jitka, Rosťa, Šrámka, Šakal, Vlaďka, Bořek, Šídlo, Leonka, Pastelka, Komár, Monopol, Adam, Honza, Bobeš a Klára. Mělo nás být ještě více, ale někteří se na poslední chvíli škrtli… Vlak vyrazil asi v 9:15 hod a oddíly i naši členové postupně přistupovali po cestě až do Valašského Meziříčí. Průvodčího v uniformě dělal Aladin, bufet obsluhovali Průzkumníci a potulného prodejce v mexickém převleku Mexičan. Každý si zakoupil tradiční jízdenku z tvrdého kartónu, tak, jak jsme je znali my dříve narození. Ve vlaku i ve Val Mezu vyhrávala nám známá kapela Kulhavá kobyla. Po cestě tam i zpět jsme museli dočepovat vodu, což zařídili hasiči (dokonce i ze Pstruží !). Z nádraží jsme se přemístili ke klubovnám Zlatých Šípů, které měly nachystán opravdu skvělý program. Po krátkém uvítání jsme v prosluněném dni po trojicích absolvovali (i my starší) množství originálních soutěží, tak jak se na Zlaté Šípy sluší a patří, přičemž za vítězství se vyhrávaly dva kupóny a za prohru jeden. No a ty kupóny se poté losovaly a šťastlivci se mohli svézt na lidskou silou poháněném krásném kolotoči. I my jsme se potočili – anebo případně nahradili motor. Potkali jsme zde množství známých a kamarádů.  Soutěže byly opravdu různorodé – od střelby prakem a hledání pink pong míčků v ohradě s pet vršky až po dekomlat nebo soutěž v jezení hrášků párátkem, chytání ponožek do batohů, sestavování podobizen zločinců, stoní hry Nebe a Peklo, červíci, lezecká stěna, hledání oveček atd. atd. Vše se dělo pod obrovskými hořci, což je znak naší Asociace. Taky největší palanda v České republice vyrobená Zlatými šípy na táboře byla k vidění i s certifikátem. Domácí byli navíc všichni oblečeni ve starodávných kostýmech. Celkem se nás na dopravním hřišti Na Mlynářce sešlo asi ke pěti stům lidiček (přičemž jenom plným vlakem nás přijelo asi 360). Po zakončení a předání certifikátů nejrychlejším jedlíkům hrášků jsme před pátou vyjeli vlakem zpět a před osmou večerní vystoupili většinou na nádraží Ostrava – střed. Členstvo se rozjelo většinou domů, ale Jitka, Rosťa a Šrámka byli ještě pozvaní do Kartáče v Mariánských Horách na oslavu 50. narozenin Piráta – Mojmíra Nováčka, kde se nás sešlo oddílových vedoucích a hostů přes stovku, no prostě plná hospoda. Pirát dostal plno originálních dárečků – i od nás přání s fotkama, termohrnky, deštník, DVD, CD, videokazetu z Euroranda… Na večeři bylo moc dobré koleno a domů nás odvážela Fili asi kolem druhé hodiny ranní.

Kdo nepřišel, tak prohloupil. Získali jsme hodně nové inspirace a nezbývá poděkovat tomíkům z Val Mezu a hlavně Pirátovi a Krajské radě za skvělý nápad.

RR.

EURORANDO 2006, Jižní Čechy 6.-10.9.2006

Vyvrcholení setkání evropských turistů se konalo v Českých Budějovicích a okolí po celý týden. Rosťa s Mojmírem a Jitkou vyrazili do Budějovic ve středu odpoledne a Šrámka + bus tomíků (Hogani, Divočáci…) přijeli o den později. Ještě ve středu večer jsme se setkali s Wolfgangem Walterem a taky Martinem, kteří se ve čtvrtek stejně jako my účastnili mezinárodní konference „Turistika a mládež“, která se uskutečnila pod osobní záštitou pana Ing. Havelky.  Většina příspěvků byla hodně zajímavá a Mojmír Nováček měl taky velice zajímavý referát. Odpoledne mluvil i Tomáš Novotný. Osobně mne velice mile překvapili lidé z polského PTTK a jejich program pro turistickou mládež včetně různých vlastivědných a národopisných soutěží. Vše bylo tlumočeno do francoužštiny, němčiny a angličtiny. Konference končila kolem čtvrté odpolední a tak jsme ještě vyrazili do historického centra, na Černou věž a na náměstí. Masné chrámy byly zavřené a tak jsme museli na pivo a kofolu do vedlejší hospůdky. Večer jsme se zajeli podívat na zámek Hluboká, který během jasné noci a zatmění měsíce vypadal kouzelně. Na zámku zrovna probíhal v jízdárně a galerii koncert flétnového mága Stivína. Po oba večery jsme na druhou večeři vždy zavítali do Cmunderie nedaleko univerzitních kolejí, kde jsme bydleli. V pátek ráno vyrazila pětka lidiček na avizovaný Pohádkový les, který měl „vyprodáno“ dávno předem, ale dospělí si ho mohli projít i bez zakoupených časových vstupenek. Jednotlivé kontroly byly věnovány regionům, takže se stříhaly ovce, kopalo uhlí, vylovovali kapři, česal chmel, tančilo se, zpívalo…  Rosťa mezitím procházel a chystal několikakilometrovou trasu závěrečného pochodu na sobotu. Odpoledne jsme odvezli Martina na nádraží (jel do Prahy) a taky Mojmíra (na jachtu do Chorvatska) a zbyli už jenom čtyři. Neplánovaně jsme s Wolfgangem zachraňovali francouzský autobus, kterému blbla vzduchotechnika a tak jsme dlouze pátrali po nějaké bus opravně (v pátek v podvečer to nebyl ideální čas). Nakonec jsme bus doprovodili do servisu a chlapi byli šikovní a zhruba za hodinku závadu odstranili ani ne za tisíc korun. Hned poté jsme ujížděli do Budvar Arény (hokejová hala), kde Šrámka v pokladně prodávala lístky na galavečer folklórních souborů z celé Evropy, takže jsme se přidali mezi diváky.   Po ukončení večer  Jitka chystala a překládala proslovy na slavnostní ukončení, Rosťa se Šrámkou a Wolfgangem vyrazili do výborné reprezentační hospody Staropramenu Potrefená  Husa, kde měli sice dražší, ale vynikající jídla a pití. A taky poháry a sladkosti (Černoušek…). V sobotu brzy ráno vyrazil Rosťa s Wolfgangem vyznačit šipkami cestu pochodu na náměstí – zatímco Šrámka s Jitkou rozdávaly trika pro naše oblasti KČT.  Kolem desáté vyrazil pochod napříč městem a končil pod tribunou s čestnými hosty na centrálním náměstí. Potkali jsme spoustu známých (Jirku Homolku a spol., Líbu Valentovou, Honzu Sládka, Frantu Dvouletého, Miloše Tomana a další). Průvod byl dlouhý a jednotlivé oblasti a evropské turistické kluby doprovázely folklórní soubory, které vždy před tribunou zatančily nebo zazpívaly.  No a po ukončení a rozdání wimp (pamětních šerp, které musely obhospodařovat a tvrdě bránit zvláště proti turistům z Francie Jitka se Šrámkou a Wolfgangem) se všichni rozprchli do hospůdek na oběd a my jsme skočili do auta a vyjeli do Českého Krumlova. Na oběd jsme si zašli mezi zmáčené vodáky do pivovarské restaurace (Eggenberg) a poté jsme absolvovali jeden okruh na zámku s vynikajicím průvodcem. Ještě jsme si prohlédli zahrady a otáčivé divadelní hlediště a po zaplacení nekřesťanského parkovného jsme se vrátili  do menzy na večeři. Po kratičkém odpočinku jsme jeli ve trojko hned zpět (Jitka zůstala v Budějicích),  protože jsme si koupili lístky na večerní koncert fan clubu Pink Floyd. V pivovarských zahradách totiž předvedli rockeři pod vedením Filipa Benešovského skvělou napodobeninu Zdi (The Wall). Opravdu nás to nadchlo včetně promítaných překladů textů, vlastního doprovodného filmu a skvělého dětského sboru. Přišlo asi tři ticíce lidí a museli několikráte přidávat, hlavně songy od Rogera Waterse. V dobré náladě jsme se o půl dvanácté vrátili do Budějovic a přešli přes park a mosty do Potrefené Husy. Bohužel zrovna přestali vařit… Ale pivko měli dobré, i Wolfgangovi moc chutnalo.  V neděli ráno po snídani byl malý scuk pořadatelů, kde nás pan Havelka většinou pochválil, ale taky připomenul, co se nepovedlo. Naštěstí byla většina zahraničních účastníků spokojena  a nadšena krásou Jižních Čech. Ještě jsme vypomohli roztřídit zbylé prospekty a mapy a po sbalení vlastních věcí jsme ještě vyrazili na výlet do Pořešína, aby Jitka a Wolfgang poprvé viděli naši základnu. Pacováci už tam sice nebyli, ale prolezli jsme okolí a zříceninu hradu Pořešín. Poté už jsme spěchali na vlak a rozloučili se s Wolfgangem, který vyrazil rychlíkem na Plzeň a potom do Německa. No a my jsme za krásného počasí vyjeli se dvěma přestávkami zpět do Ostravy. Eurorando bylo príma a neplánovaně jsme pomohli s organizací a trošku reprezentovali oddíl.

Rosťa

TŘI ŘEKY – SRAZ KČT Bohumín Sobota 23.9.2006

Nabídka tuto sobotu byla rozmanitá, ale my jsme se rozhodli pro osvědčenou kombinaci lodě – kola. Brzy ráno vyrazil Rosťa s Marťasem nakládat do Proskovic a poté jsme se sjeli u klubovny a u Mentose u ČEZ Arény. Všechny jsme vyhodili chystat lodě u mostu v Hranečníku a Rosťa s Karim a Kvasíkem (přibrali ho v Bohumíně) jeli ještě do cíle srazu – hájenky Baginec  v Záblatí – postavit nový stánek naší Oblasti KČT (který Kari ve středu dovezl z Fulneku a Rosťa do něho nové desky od Hranola). Kupodivu jsme to společnými silami zvládli a tak jsme rychle vyrazili jedním autem zpět na Hranečník. Pořadatelé z KČT Horní Datyně se svými kindery však údajně popojeli auty pro nízký stav vody až k hradu, ale my už jsme neměli čím, protože dodávku jsme nechali v Bohumíně !!! V letáku se slibovalo, že se všechny tři řeky dají sjet jakoukoliv lodí… No, na jaře nebo při povodních možná… A tak jsme ze začátku cesty (od cca 9:30 hod)  po Lucine museli občas loďe přenést, obzvláště Kari s Rosťou svoji laminátovou Vydru. Ale jinak tam bylo hezky. Počasí nám vyšlo skvěle. Za hradem jsme se napojili na Ostravici a vody rázem přibylo. Ale i tak se občas v peřejích našly ukryté zrádné kameny. Lidi nám  mávali (i z radniční věže a z Komenského sadů) a zdravili nás, protože přece jenom na Ostravici těch vodáků nebývá tak moc jako třeba v Českém Krumlově na Vltavě. Kromě pneumatik Sněhurci vyzvedli ze dna dopravní značku „přikázaný směr jízdy“…V Petřkovicích u soutoku s Odrou jsme posvačili a taky jsme si prohlédli několik nových mostů (dálnice) a starých fabrik. Jeli jsme takto po dvojicích –Micka+Sněhur, Kari + Rosťa, Matika + Mentos, Marťas + Martin a Komár + Kvasík. Je třeba říci, že prvně jmenovaná dvojice se stačila zpola vymáchat hned po startu na Hranečníku – nedbaje starých moudrých rad, že chytat se větví nebo kmenů na řece je ošidné. Alespoň jsme se pobavili.  Odra už byla většinou líná a tak jsme opalujíc se v poklidu dopluli k mostu u Antošovického rybníku. Tam už nás čekal taťka od Kvasíka s dodávkou, do které jsme naložili lodě a přejeli  na kolech  podívat se ke Kvasíkům (Šiškům) domů, mnozí poprvé. Během dne jsme si dělali legraci,  že by nám Šišci mohli udělat oběd. Netušili jsme, že to vezmou vážně ! Všichni jsme dostali dobře najíst a napít a ještě k tomu jako moučník buchty ! To byl velký šplh a inspirace pro ostatní naše členy a rodiče…  Po příjemném poledni jsme na kolech popojeli na nádraží do Depa Bohumín, kde probíhal den otevřených dveří. Prolezli jsme depo a vagónky a taky za námi dorazila Jana s přítelem a Šrámka na kole (učila v Koblově, ale dojela až z Výškovic na kole). No a už chybělo jenom pár kilometrů do cíle cesty k hájence  ukryté v lesíku, kde jsme mohli být tak o půl čtvrté odpoledne. Dostali jsme Účastnické listy, hrála kapela a opekli jsme si darované buřtíky a taky jsme se vyfotili (12 účastníků). V podvečer se Moudří vydali kolmo směr Havířov a zbytek směr Výškovice. Tedy já jsem jel s loděma autem, ale podle doslechu je Sněhur vedl oklikou cestou necestou přes centrum… až to prý nevydržel jeho řetěz. Čest jeho památce. Ve čtvrtek pojedeme obdobně na cyklovodáckou výpravu na Opavici – tak snad dorazí více mladších. Je hřích nevyužít zalevno pěkné vody a tak pěkného počasí…

Rosťa RR.

14. Vánoční orienťák v Bělském lese  Sobota 16.12.2006

Počasí je vždy v prosinci velkou neznámou. Tentokráte bylo oproti předpovědi (pražáci hlásili teplejší počasí) kolem nuly a hnusně foukal vítr, prostě vlezlá zima bez sněhu. Už pět let marně čekáme, že bude dostatek sněhu, abychom mohli provést plánované sněhové soutěže… Do deváté hodiny se nahlásilo slušných celkem 12 družstev, 10 mladších a 2 starší. Po nástupu a uvítání se vypouštěla na trať družstva v cca 7 minutových intervalech. Hned na první štaci u studánky byla Jana a Šrámka a měly OCHUTNÁVKU PŘÍRODNÍCH ŠŤÁV. Je třeba poděkovat Filči a rodině Filipců, kteří doma odšťavňovali a odšťavňovali. Bylo celkem jedenáct  ochutnávek, tedy i suroviny byly drahé… Ale co takhle česrtvá šťáva z celeru, jablek, pomerančů, citrónů, grepů, okurek, červené řepy… Některé byly opravdu chuťovky. Na druhé kontrole stál Mentos se dvěma diktafony a pouštěl HUDEBNÍ TESTÍK (tak třeba bylo nutné poznat Tenkrát na západě, titulní píseň z Bondovky,  Krok za krokem, Simpsnovy, Ulice… ). Na třetí kontrole stál Kari a střílelo se s pet vršky na krabičky – VRŠKOTREFA. To už soutěžící opustili okruh areálu zdraví a zamířili po cestě do lesa, kde je čekal mimo jiné FLORBAL test (jak může být zahnutá hokejka, jak dlouho se hraje zápas i s přestávkami, jak je oblečený rozhodčí,  jak velký je míček a jaké má otvory, jak může být zahnutá hokejka,  jaké má rozměry hřiště a branky,  na které ruce má kapitán pásku atd. atd.),  VESELÁ ŠKOLIČKA (různé chytáky a zábavné otázky z historie, matematiky, přírodovědy, chemie, botaniky…),  OSTRAVA HISTORIE TEST – toť Kariho specialitka, poznat obrázky ze staré Ostravy a případně i data, ze kterých pocházejí – třeba Stadión odborářů, dostavba ČAS a ČEZ Arény, most přes Odru na Hlučín, Helbich, Stará radnice na Masarykáči…, PIVNÍ TEST – kde se doplňovaly názvy dle etiket lahví a plechovek, TEST OSOBNOSTÍ (Klezla, Zapletal, Dvořák, Gott, Hapka, Nohavica, Bartoška, Maxová, Landa, Kraus). U Šakala se VĚŠELO PRÁDLO – zkoušela se výdrž, jak dlouho vydrží soutěžící na laně a za každou minutu dostala družstva bonus,  u Jirkáče se v lese hledalo 20 věcí, CO DO LESA NEPATŔÍ,  u Mrkvy se v prospektech z Euroranda hledaly obrázky na RYCHLOST BYSTROST EURORANDO, celkem 19 známých míst – Hluboká, Chebský Špalíček, Český krumlov, Oravský hrad, Bouzov, Schwarzenberský kanál, Pravčická brána, skanzen v Rožnově, Tábor, Samsonova kašna v Českých Budějovicích  atd. atd. No a poslední dvanáctá kontrola u Matiky byla nazvána FILČINA SOUTĚŽ, to proto, že se hledalo ve velkých vývěsních mapách Oderských vrchů, třeba Kamenka, Vikštejn, Zlatá Lípa, Helfštýn, pramen Odry,  Hranická propast, Štramberská Trůba… atd. Cíl byl v naší klubovně, kde jsme postupně s každým družstem probrali správné odpovědi a poté se vařil čajíček, hledělo na DVD a video, hrál se stolní fotbal a hokej a někteří nadšenci hráli fotbal i venku na louce.  Trošku jsme čekali na jedno družstvo Havířováků, kteří se v mapě ještě neumí orientovat a tak si lehce pobloudili. Ale ostatní  v pohodě. Výsledky jsme vyhlásili asi kolem druhé odpolední. Každé družstvo obdrželo diplom a u nejlepších družstev dostal diplom ještě každý člen. Všichni dostali naše oddílové PF a taky Účastnické lístky, které vytvořil Sněhur a zafinancoval Rosťa. A nejlepší ještě jako drobné ceny namalované placky, softbalové míčky, DVD z našeho tábora, Tomíky atd.  Mezi staršími zvítězilo družstvo Žďorbů a mezi mladšími s nejlepšími časy Čmoudíkovská Zelená  (ta, pokud se sejde, tak je prakticky nepřekonatelná v běhu i ve znalostech, i když má mezi sebou i malé kindery) před Hnědou a třetími Hogany. Ale protože domácí mají vždycky výhodu znalosti prostředí, my gratulujeme Hoganům a placku a ceny získali oni.  Na závěr jsme se ještě obdarovali přáníčky a rozprchli se domů. Tímto velké díky za účast oddílům Sirius, UFO, Žďorbi, Paprsek z Krásného Pole, TK Horochodci z Havířova a domácím Čmoudům, kterých se i s rozhodčími sešlo 23. Celkem nás bylo i přes nepříznivé počasí necelých 80.  Za rok nás čeká jubilejní patnáctý ročník…. Snad jsme nikoho neodradili a trochu i pobavili.

  Oddíl Družstvo Kategorie Výsledný čas Běžecký čas Zdržení Minuty k dobru Trestné minuty
1. Žďorbi Mínus Starší 120:00 115:00 2:00 6:00 13:00
2. UFO UFO Starší 132:00 121:00 0:00 8:00 19:00
1. Čmoudík Zelená Mladší 85:10 88:10 7:00 8:00 12:00
2. Čmoudík Hnědá Mladší 138:50 109:20 4:30 2:00 36:00
3. Hogani 3,2,1 fčil Mladší 143:55 126:55 1:00 4:00 22:00
4. Sirius Bulanci s.r.o. Mladší 152:30 114:30 2:00 0:00 40:00
5. TK Horochodci Zmrzlouni Mladší 157:45 125:45 9:00 4:00 45:00
6. TK Horochodci Smíšci Mladší 169:00 96:00 0:00 2:00 75:00
7. Paprsek Sněženky Mladší 171:00 128:00 0:00 2:00 45:00
8. UFO UFO Mladší 203:00 145:00 1:00 2:00 61:00
9. Paprsek Machři Mladší 255:00 180:00 0:00 2:00 77:00
10. TK Horochodci Skumačky Mladší 286:00 223:00 1:00 0:00 64:00

Bez komentářů - Okomentuj

Okomentuj

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžeš použít HTML tyto značky a parametry: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>


Vítejte , dnes je Čtvrtek, 12.12.2019