Proběhlo 2005 (archív)

Komentáře: Bez komentářů

37. Zimní sraz oddílů Sruby Baníku na Ostravici 8.1.2005

Sraz jsme měli na nádraží Ostrava – Střed, odkud jsme společně s dalšími oddíly vyrazili přímým vlakem na Ostravici. Ve Frýdlantu přistoupila Terka s Klárou a na Ostravici dorazili z Bečvy  Janička, Radim a Dáša. Takže nás bylo 15, což byla pěkná slabota, obzvláště když na oddílovce se ve čtvrtek hlásilo více lidí, že pojede. Např. z Černé nebyl nikdo, z Modré a Hnědé a Bílé po jednom… Tuto sobotu vládlo pěkné slunečné počasí, takže děcka běhaly po louce v tričku a teplota byla určitě přes deset stupňů celsia. Dalším překvapením byly dva autobusy polských tomíků, 80 lidiček, kteří se na oplátku přijeli podívat k nám, takže nás bylo celkem přes 300. A více než dvacet oddílů. Po zahajovacím nástupu začaly soutěže. Bylo jich letos opravdu dost (třeba Sírius měl snad pět soutěží…) a my jsme pořádali Věž v Pise, skládání zápalek na hrdlo pivní láhve ve dvojicích ve dvouminutovém intervalu. Rosťa se obětoval a den předem vyprázdnil 3 láhve Staropramenu, abychom mohli připravit tři hřiště, a tak naše soutěž měla spád, stihlo závodit přes šedesát dvojic. Z ostatních soutěží se mi vybavuje Petangue, Uzlování, Račí blbost, Běh dvojic, Siamská trojčata, Hod do kopce, Suchý slalom, Zmrzly, Nutrilon, Drapi, Vaječina, Hod poslepu ve dvojicích, Běh dvojic… Ani si ty názvy pořádně nepamatuji. O půl druhé byl vyhodnocovací nástup, kde se rozdalo opravdu hodně diplomů. My jsme taky něco vyhráli, přestože u naší soutěže museli být vždy čtyři starší a tak nebylo moc času chodit po jiných stanovištích. Z toho těžily oddíly, které nic nepořádaly (to je nečestné a nesportovní, jak by řekly Rychlé šípy). Po ukončení srazu nám polská výprava zazpívala píseň a my jsme si ještě asi hodinku zahráli na place softbal, protože jsme jeli až v 15:50 hod přímým vlakem do Ostravy. Zápas to byl napínavý a zvítězilo družstvo Mrkva, Marťas, Micka, Kvasík, Kari, Klára a Terka nad Šrámkou, Rosťou, Monopolem, Dášou, Janičkou, Radimem, Komárem a Budulajzem asi tak 16:13, nebo tak nějak to bylo ve třetí směně, než jsme  museli jít na vlak. Ani si nepamatuji, kdy jsme hráli softbal na začátku ledna na téměř rozkvetlé louce! To nás ještě marně hledali bloudící Jarka s Vláďou, ale nakonec jsme se našli. Po cestě zpět jsme se zase postupně rozcházeli a rozjížděli, a ti poslední se rozutekli ve Výškovicích. A teď ještě sepíšu naše umístění na bedně, která se ke mne donesly:

  • 1. místo Věž v Pise Kvasík + Klára
  • 1. místo Věž v Pise Mrkva + Kari
  • 3. místo Věž v Pise Micka + Terka
  • 1. místo Drapi  Mrkva + Janička
  • 2. místo Drapi Janička + Klára
  • 2. místo Nutrilon Mrkva + Janička
  • 1. místo Zmrzly Marťas
  • 3. místo Běh dvojic Šrámka + Rosťa
  • 3. místo Siamská trojčata – Kvasíci
  • 3. místo Hod do kopce – Kvasík
  • 2. místo Hod do kopce – Radim
  • 2. místo Slalom – Radim
  • 3. místo Slalom – Monopol

7. ročník Harryho Moučky 26.2.2005 – klubovna BVÚ

Na tuto akci jsme jeli s těžkým úkolem. Obhájit loňské vítězství. Scénář divadla se chystal dlouho předem (během Silvestra v Mezholezích během toho padla nejedna flaška), ale k vlastnímu nácviku došlo teprve několik dnů před festivalem. S termíny a docházkou herců byla potíž. Obdobně to bylo s hudbou. Vybrána byla taky dostatečně předem, ale nácvik proběhnul tři čtvrtky večer po oddílovkách. V devět dopoledne byly klubovny BVÚ plné a se všemi nástroji jsme se v jejich družinových místnostech celkem mačkali (my v jedné se Zálesáky). Začalo se tím, že Micka slavnostně Akimovi vrátila housle za loňské vítězství a hned na to vystoupila Dívčí Trojka se svým tanečním kusem (holky tančí pěkně, jenom nechápeme, proč nejsou místo skautského oddílu tanečním souborem). Naštěstí nesoutěžním, protože by byly samy v kategorii. A hned po nich jsme první soutěžní písničky hráli my (od Radůzy a Zuzany Navarové). V pořadí Cestou do Jenkovic, Taši delé, Cesta dom´ a Orlice. Naše kapela hrála a zpívala v tomto obsazení: varhany – Vlaďka a Janička, kytary – Jáchym, Fuňo a Rosťa, housle – Micka a Šrámka, basa – Rosťa, rytmické nástroje – Libro a Vlaďka.  Všichni zpívali včetně Marťase a Šídla.  No, chybičky jsme samozřejmě dělali, že ano, ale zahltili jsme obecenstvo i porotu pěknými písněmi a množstvím nástrojů. Snad se to Zuzce Navarové  tam nahoře trošku líbilo od nás amatérů. Po nás byla scénka BVÚ (Z pohádky do pohádky), písně Zálesáků (Před dubem, za dubem  a další v řeči, které jsme nerozuměli), scénka Žďorbů (Íqáč Hugo), písničky Bobrů (hromada Bobřic + 1 malý Bobr – Mezi Horami, A te rehradice, vlasní verze Amazonky s optimistickým vítězným předčasným textem), nekonečná scénka D-3 s Princeznou na hrášku, hudba Žďorbů (Mašinka, Mucha na ščeně a ještě jedna píseň s pěknými varhany a houslemi),  dlouhosáhlá televizní pohádka Bobrů Koloběžka první,  hudba (nebo spíše opět tanec s halfplaybackem) Dívčí trojky (naše oblíbené kusy jako Oliver Twist a další s paraplíčky),  Večer Tříkrálový od Zálesáků, písně BVÚ (Buráky a další) a na závěr naše divadlo Něhurka a 4 Trapajzlíci. Naši to zahráli výborně, nebylo to přehnaně dlouhé a mělo to spád. Trapajzlíci – Matěj, Micka, Marťas a Monopol, Princ- Kvasík, Něhurka – Škuba, Macecha + Ježibaba – Filipes, Zrcadlo – Mentos, kulisáci a režiséři – Libro + Fuňo. Poté vedoucí oddílů hodnotili a nebylo to jednoduché. Mi osobně se nejvíce líbili Zálesáci a jejich skvělé hefty. Zatímco Akim a spol počítali výsledky, hrála nám z pódia perfektní bluegrasová kapela. No a pak Akim  rozetnul velké očekávání a dopadlo to tak, jak jsme si přáli. Zvítězili jsme jak v hudební, tak v divadelní kategorii. No a tím pádem samozřejmě i celkově a Libro převzal zpět na rok putovní housle. Musel pronést děkovačku, stejně jako předtím Filča se Škubou. Opět po roce jsme se tedy na pódiu vyfotografovali s cenou. Ještě je třeba dodat, že nás povzbuzoval z dalších členů Bobeš (ostatní se na nás vyprdli) a Šakal všechno natočil na video, takže si to každý může v klubovně půjčit.

No, lepší už být nemůžeme a příští rok můžeme čekávat hon ostatních oddílů na Čmoudy, abychom nezavršili hattrick. Ale my se nedáme !!!

Rosťa RR.

LAGORI CUP 1.5.2005

Tradičně pořádá na prvního máje  Askalon  turnaj v Lagori do Quatrotouru. Jako obvykle na louce za Sokolem ve Starých Výškovicích. Dorazilo 9 oddílů a z nich se vylouplo 29 družstev ve třech kategoriích. Takže bylo o co hrát. Počasí celkem ušlo, jenom to trošičku kazil silnější vítr a zdlouhavost turnaje. V nejmladší kategorii jsme měli dvě družstva, jedno chlapecké a jedno dívčí. Monopoli – Monopol, Pórek, Dave a Bobeš. Ti nakonec byli pátí z osmi družstev. Holky – Moniky – ve složení  Micka, Monča, Mentoska a Gabka nakonec byly čtvrté.

V prostřední kategorii mezi devíti družstvy 12-15 let  zvítězili naši Kanci (Škuba, Martin Dytko, Marťas, Komár, Ucho a Kvasík) a třetí byli Sráči (Matěj, Sněhur, Patrik, Nicol, Martin a Usáma). V nejstarší kategorii nám bohužel Vedení nedorazilo v počtech jak slíbilo, a tak se Vězenská liga mezi dvanácti družstvy neprobojovala ze skupiny (Mentos, Filča, Jana, Vladimír a Šrámka) a družstvo To je jedno se dostalo do semifinále, kde smolně ztroskotalo na Sylvaticích (Matika, Kari, RR, Jirkáč a Kvark, vypomáhal Vladimír nebo Šrámka). Bohužel nám více starších nedorazilo, byť máme Vedení obsáhlejší (jenom na chvíli přišel Máro a Pirát). Myška se třeba vymluvila, že si myslela že je akce v sobotu, hm, posíláme to mejlem, rozdáváme letáčky na každé akci, dorazí  32 členů, jenom někteří z Vedení ještě neumí číst a psát…  V průběhu  turnaje jsme ještě tvořili dvojice na Železného Tomíka, bavili se o akcích  a rozdávali diplomy za předcházející akce.  Na závěrečném nástupu jsme obdrželi diplomky  (ti úspěšní) a dočkali se vyhodnocení o celkového vítěze. Bohužel, systém bodování byl proti nám a nepřál početnějším schopnějším oddílům. Bodovalo se vždy družstva na prvním až pátém místě. Ale pro nás z nepochopitelných důvodů jenom to lepší družstvo, protože my jsme měli ve dvou kategoriích do pátého místa dvě družstva a tak jsme měli mít o čtyři body více. Nestalo se tak a putovní  placka zůstala v moci Askalonů  (12 bodů), druzí my (10 bodů) a třetí Hogani (7 bodů).  Nevadí,  musíme se přizpůsobit podmínkám pořadatelům a příští rok musíme bojovat o trošku více !

11. Železný Tomík Litoměřice 13.-15.5.2005

Dlouhá a těžká příprava, shánění dvojic, nepříznivé počasí na nácvik s loděma, svoz a odvoz kol, domluva s Třincem, Hlučínem, Kelčí, problémy s busem… No, to jsou drobnosti. Prostě v pátek jsme vyjeli v rekordním počtu na dlouhou štreku. Už ráno jel Rosťa do Třince Maracaibu pro kola, potom nakládali se Šakalem a Vladimírem v Proskovicích, v klubovně… Kolem páté odpolední dorazil i Almík se svým busem ke klubovně s třinečáky a po cestě jsme přibrali v Hranicích Myšáky z Kelče, jejich kola jsme ještě přihodili na neuvěřitelnou kupu do dodávky a na vozík – hodně přes 40 bicyklů!  RR se Šakalem řídili dodávku a jaké bylo jejich překvapení, když se v Moravské Třebové dověděli, že bus má problémy a stojí u Litovle a členstvo užírají přemnožení komáři… A tak brzký příjezd a sladký spánek před závodem vzal za své. Kola jsme dovezli kolem jedné ráno a náhradní bus Mrazík s Almíkem mladším dorazil kolem půl třetí ráno. I přes Vlaďčiny problémy z hambáče koupeného u pumpy. Ráno po snídani nám Jindra Černý vysvětlil u nástěnek trať a pak jsme postupně vyráželi. Nás Čmoudů bylo celkem devatenáct. Nedorazili a účast odřekli „den předem“ Fuňo, Radim, Sněhur, Máro… Ale nějak jsme se dali dohromady a všichni šťastně po dvojicích absolvovali triatlon na již téměř klasických tratích. Nejdříve kánoe na Labi, poté kola a na závěr zničující běh. V nejstarší kategorii s nejdelšími tratěmi to RR kazil Šakalovi a skončili sedmí ze dvanácti. Šrámka s Vlaďkou byly třetí.  V dorostu  Škuba s Kvarkem dopadli na výborném druhém místě. Stejně tak druhé Micka s Mončou (s doprovodem Janou a Šakalem) v nejmladších Tomíčcích (z deseti dvojic, i s klukama dohromady). No a v nejvíce obsazené kategorii žáků (tam bylo asi 20 dvojic) nejvíce překvapil čtvrtým místem Komár s Martinem D.. Dále startoval Marťas s Kvasíkem, Ucho s Patrikem, Matěj s Ivem, Usáma s Martinem.

Takže jsme byli celkově o trochu horší než v roce předchozím (dvě první místa), ale i tak jsme se neztratili a díky velké účasti mnozí získali nové cenné zkušenosti. Po vyhlášení výsledků (každý obdržel nějakou tu cenu nebo upomínkové předměty, stejně jako v předchozích letech) jsme ještě s několika oddíly vyrazili na nabízenou exkurzi k místnímu hasičskému sboru. To bylo opravdu super, nejenom že nás provedli novou stanicí, ale řekli nám úplně všechno a taky nás nechali sáhnout a prolézt úplně všechno. Jenom škoda, že někteří členové cizích oddílů se chovali hůře než mongoli… No a večer byl v televizi hokej – semifinále MS ČR – Švédsko, každý se díval, kde se dalo, i RR s Marťasem nakonec našli velkoplošné obrazovky v jedné velké diskotéce.  Koho nezajímal hokej, mohl  opékat třeba buřty, které jsme obdrželi od laskavých pořadatelů. Hokej jsme naštěstí vyhráli díky gólu v prodloužení.

Ráno jsme se do devíti pobalili, poděkovali Jindrovi Černému a rodině za pohostinství a vyrazili zpět. Po cestě jsme si vybrali za zastávku horu Říp s rotundou sv. Jiří a poslechli si něco z historie našeho národa. Kromě pump a čůrání jsme měli delší přestávku až na Mohelničáku, to když bus Mrazík už skoro „hořel“ (asi něco od brzd) a potřeboval odpočinout. Rosťa odvezl Kelčáky, poté do Proskovic, ke klubovně, naše členy, do Třince a zpět… Mezitím už běžel hokej – finále s KANADOU  a stali jsme se mistry světa.

Takže za rok snad vyrazíme do Litoměřic opět. Členstvo chce pro změnu vidět po cestě Terezín…

Rosťa RR.

Kuličkiáda 2005

Sešli jsme se (Mentos, Filča, Bobeš a Monika) v 9:15 na trolejbusové smyčce Náměstí republiky kde jsme v 9:35 nastoupili do přeplněného trolejbusu 104 a jeli na konečnou Michálkovice. Atmosféra v trolejbuse byla velice napjatá, protože nás tam bylo 2x více než bylo míst k sezení, takže když na zastávce ZOO nastal v trolejbuse větší pohyb, tak už důchodci začali být víc a víc nervózní. Když jsme dorazili na konečnou, tak jsme hned šli na místo,  kde jsme po Hoganech dorazili druzí protože ostatní oddíly se po výstupu z trolejbusu museli 5 minut počítat. Když jsme kolem desáté dorazili na místo, tak nás čekal výslech při kterém jsme museli odpovídat na dotazy typu: „proč je vás tak málo?“ „kde je vás víc?“ „kdo za to může?“ a my jsme museli odpovídat „protože je Železný tomík“ „protože už nás víc není“ nejhorší byla odpověď na třetí otázku to jsme mu oklikou museli říct že za to může on (Soptík). Pak jsme 20 minut počkali na ostatní oddíly než se zapíšou do jednotlivých kategorií. Pak byl zahajovací nástup při kterém se Mexičanovi rozsypaly všechny žvýkačky které nám byly později rozdány. Bylo postaveno celkem 6 hřišť které byly tak blízko, že se mohlo hrát jen na třech hřištích tak, aby si hráči navzájem nevadili a proto jsme se na řadu dostali až po hodině hry. Všichni jsme odehráli zápasy, ale měli jsme ve skupině vždy někoho lepšího, který postoupil do finále. V kategorii do 11 let bylo nejvíce závodníků a proto jsme museli počkat na poslední zápas jejich skupiny a pak na finále. Můžeme jen poděkovat organizátorům, že je nenapadlo uspořádat nějaké “ superfinále “. Při tom dlouhém čekání jsme vymysleli způsob jak ze 6 hřišť, kde se hrálo, je na třech udělat 4 hřiště, na kterých by se hrálo bez omezení. Některé děti z ostatních oddílů se začaly nudit a začaly v lese vařit. Stále se z lesa ozývalo „ spálená … spálená … spálená kaše “ doufejme že jim chutnalo. Mezitím Soptík že na seznam „ Na co se při Kuličkiádě 2006 nemá zapomenout “ se má připsat, ať nekoliduje se Železným Tomíkem. Pak asi  ve 13:45 byl závěrečný nástup na kterém se zase rozdaly již zmíněné žvýkačky. Před vyhodnocením jednotlivých kategorií byla oceněná nějaká holka z blíže neurčeného oddílu za to že ji „ nějakým nedopatřením “ nenapsali do startovní listiny a proto celou dobu jen vařila kaši kterou stejně spálila. Dostala žvýkačku a propagační předměty jedné nejmenované pojišťovny, které dostáváme na všech akcích s Hoganama (Drakiády…). Nutno dodat, že se to nestalo poprvé a Škuba předminulý rok nedostal nic. Pak to vše Soptík vyhlásil, rozdal placky, nějaké časopisy a propagační předměty již zmíněné pojišťovny. Na závěr nás Soptík pozval a spočítal výsledky tak, že jsme museli potvrdit naše 4. místo. Pak jsme přes obchod došli na točnu trolejbusů a jeli jsme domů.

Mentos

KRNOV, IV. sraz turistů Moravskoslezského kraje, 20.-22.5.2005

Vyrážíme v pátek od klubovny ve dvou autech kolem půl páté odpoledne. Nejdříve jedeme do Proskovic naložit lodě, stany, kola… a další matroš. V Opavě čepujeme benzín a naftu a na koupališti v Krnově (na okraji města) už se vybalují Hogani, KTO a taky Iva s Prófou. Večer nás navštěvuje šéfka srazu Jirka Musilová a upřesňujeme program. Dostáváme hromadu prospektů a upomínkových předmětů, oplatků Opavia, Be Be atd,. Mladší si hrají na vše možné (Ringo, karty, fotbal…). Část Vedení se za tmy vydává do centra Krnova a nakonec zakotví v kavárně na hlavním náměstí. Mimo jiné tam podávají zajímavé pivo  (Hoegarden ? nebo tak nějak se to zove), ale během naší návštěvy dochází. Stejně jako brambůrky či tyčinky. Ráno se po snídani vydávají Hogani a KTO na pěší tůry na Šelenberk apod. a my Čmoudi s Ivou a Prófou přejíždíme k jezu uprostřed města, tady se registrujemem , fasujeme kofoly a začínáme foukat Pálavy. Mezitím odvážíme dvě auta do cíle našeho splavení – do Úvalna. Na startu probíhají různé soutěže – v eskymáckých obratech, slalom v brankách… Ale to absolvují profíci v neoprénech a krásných lodích. My absolvujeme příjemný asi tříhodinový sjezd do Úvalna. V jednotlivých lodích jedou Micka s Matikou, Monča s Rosťou, Kvasík se Šrámkou, Marťas s Martinem a Iva s Prófou. Ti nám také zapůjčili jednu Pálavu, za což jim děkujeme. Vzhledem k tomu, jak nás bylo málo, spokojili jsme se s nafukovačkami a nemuseli převážet Vydry. Plavba to byla příjemná a dost připomíná horní tok Odry, který čas od času taky splavujeme  (Bartošovice – Studénka – Polanka). Samozřejmě, že jsme sem tam projeli nějaké ty vrbičky a Kvasík dokázal být nejenom mokrý, ale se Šrámkou i celí od bahna. Jak to dokázali, to tedy nevím. U hraničního přechodu do Polska byl cíl a tam jsme byli posilněni pitím, makovcem a chleby se sádlem, které nám mazal Jirka Němec. Nutno dodati, že celý den bylo nádherné počasí a některé osoby měly části těla krásně opálené (třeba Šrámka jednu nohu, protože je při pádlování nestřídá).  Po usušení a sbalení lodí jsme se převezli zpět do Krnova a po krátkém odpočinku na našem tábořišti jsme na kolech vyrazili k DDM, kde od 15:00 hod probíhal slavnostní program a zahájení…   Slavnostní řeč pronesl předseda kraje Břeťa Boháč a potom se v parčíku za domem dětí tančilo a zpívalo (od mažoretek přes dixilend, řecké tance až po country). Mezitím přicházeli a přijížděli turisté a cyklisté z kratších či delších tras, taky TOM Divočáci nebo třeba UFO se objevili. Potkali jsme hodně známých,  pojedli, popili, odháněli romský potěr od kol, dostali jsme další upomínkové předměty včetně nádherných dřevěných pohlednic, koupili si příležitostnou turistickou známku. Když už nás to omrzelo, osedlali jsme koně a vyrazili do kopce na Cvilín. Chrám jsme si prohlédli skrz vstupní mříže, ale na rozhlednu jsme schody vyšlapali (další turistická známka  a taky kamínky atd.). Dolů do Krnova to krásně frčelo a tak jsme se opět na chvilku stavili na zahradě u hlavního programu.

Odtud jsme přejeli do Synagogy, kterou jsme si prohlédli a vyslechli nadšený výklad. O smutné historii tohoto objektu. Následoval přejezd k Hypernově na nákup a sváču. Tam Šrámka popřála Monči ke svátku. Kousek od obchodu byl bazén – městské lázně, kde jsme měli dojednán zlevněný vstup a tak jsme se na hodinku s Hogany a Sylvatiky vyrochnili a vyblbli.  Už za šera jsme se vrátili na koupaliště a ještě si do tmy zahráli fotbálek atd. a Vedení zopakovalo výlet do kavárny. Se stejným úspěchem, oblíbené pivo nebylo.

V neděli ráno pro nás pořadatelé připravili perličku. Od deseti hodin jsme  absolvovali skvělou exkurzi ve světoznámé fabrice na výrobu varhan – Rieger – Kloss. Jeden z osmi současných majitelů nám věnoval maximální pozornost a byť byl nešťastný z faktu, že je nás hodně, tak to byla nádherná prohlídka. Srdíčko zaplesalo s pocitem, že se u nás v republice umí vyrobit něco složitého, skvělého a ve světě uznávaného. Neminul nás taky varhaní koncert provedený učněm místní soukromé varhanářské školy. Některé výrobní postupy (třeba píšťal) budily zasloužený obdiv. Myslím si, že nás tak stovka návštěvníků určitě byla. Po hodině a půl stráveného s hudbou jsme šlápli do pedálů a Starou Ježnickou alejí se přiblížili k rozhledně na Ježník. Ta je čerstvě vybudována (už potřetí na tom samém místě) z krásných trámů. Výšlap byl na vrcholek strmý, ale výhled stál za to. Dolů jsme sjížděli opatrně, abychom si nenabili čumák a u cukrárny Pohoda jsme si počkali na opožděnou otevíračku. Ale utopence nebo zmrzlinový pohár jsme si vychutnali, byť jsme se zdrželi déle, než jsme plánovali. V Pohodě jsme se setkali s Mírem a spol. ze Síria, kteří tento sraz pojali pouze ve čtyřech jako vandr a oddíl nechali doma. Koupili jsme pohledy a turistickou známku a krásným sjezdem byli za chvíli na koupališti. Tam už se intenzívně balilo, ale díky tomu, že jsme byli auty, tak jsme to nemuseli přehánět. Po cestě na Ostravu jsme ještě dodávkou zajeli pro turistickou známku pod Šelenburk  a všichni do areálu Strážiště na rozhlednu Hanse Kudlicha nad Úvalnem. Rozhled byl nádherný, rozhledna krásně opravená, turistická známka připravená a topinka s kuřecím masem dole v restauraci chutná.  No, a po cestě zpět se nic zvláštního nestalo. Nejprve jsme  vypustili Kvasíka ve Svinově před nádražím, potom Monču a Martina u Březinky atd atd. Rosťa jel ještě vykládat do Proskovic a potom pomáhat na oblast s Bambiriádou Mojmírovi. Velice příjemný sraz s příjemným počasím. Nechápu, proč to většina družin bojkotovala, když mohli mít mnozí splněn třeba bod do Plachty splavení řeky.

Pořadatelé se snažili (pro tomíky zvláště) a  až na drobňoučké zádrhele se k nám chovali velice mile.

Rosťa RR.

IX. Zimní turistický sraz KČT v Králíkách   3.- 6.2.2005

Vyrážíme ve čtvrtek v 15 hod dvěma auty od klubovny. Vlezeme se tam s množstvím běžek, lyží a bobů tak tak a hlavně díky půjčenému střešnímu boxu od Rosťova bráchy. Jedno auto – Felda – přibírá Kariho na Fifejdách a ještě zaskakují koupit jedny běžkařské boty do hypermarketu. Šakali jedou Formanem přes Horní Benešov a v Bruntálu přibírají posledního desátého člena výpravy Jitku ( a dále Rosťa, Šrámka, Micka, Marťas, Kvasík, Monopol, Šakal, Vlaďka a Kari). Už za tmy chvíli stavíme na Skřítku a pak pokračujeme přes Šumperk a Červenou Vodu do Králík. Jsme tam tak okolo půl osmé a přijíždíme zrovna na pěkné náměstí, když začíná slavnostní zahájení v tee pee před muzeem. Krátké proslovy pronesli hosté, hejtman, starosta, předseda klubu Ing. Havelka … a taky králíci a místní pohádkové postavy. Hned vedle pódia se opékaly párky velkém sudu. Poté se přesouváme do školy k registraci. Celkem složitě se snažíme zaparkovat, abychom poté stejně přejeli do jiné školy – „Žluté školy“ (vzdálené ale jenom kousek). Za srazový poplatek dostává každý upomínkové ředměty (tašku, odznak, pohled, prupisku, turistickou známku, prospekty, kartičku na krk…).Vyfasovali jsme samostatnou třídu, takže jsme si mohli chrápat v soukromí.  Ještě ten večer vyrážíme na krátkou procházku na náměstí a okolí.  Ve dvou hotelích už ale o nás nemají zájem, protože zavírají (i když turistů – zákazníků – mají dostatek, hold socialismus ještě žije), až získáváme azyl v soukromé hospůdce, kde je příjemně, zpívá se tam a je tam levně (Holba za 15,–Kč, například).

V pátek jsme se nasnídali  v jídelně (vaječina), vyfasovali balíčky na cestu (chleby s uzeným, jablko, müsli tyčinka…) a vyrazili auty do zimního střediska Dolní Morava. Na lyže a snowboard vyrazil Šakal, Kvasík, RR, Šrámka, Marťas a Micka. Jitka zůstala v okolí Králík, protože si s nedávno poraněnou nohou ještě na lyže netroufne. Ostatní váhali, zda lyžovat či ne, a tak chtěli vyrazit alespoň na běžky. Do té doby, než zjistili, že Daneček má v autě jenom jednu botu. Takže pouze prošli nejbližší okolí a trochu zabobovali. Lyžování je v tomto středisku celkem slušné, ale díky prázdninám bylo hodně lidí a dlouhé fronty na vleky (celodenní pernamentka 390,– Kč). A tak jsme jezdili až do „zavíračky“. Slunce připravilo krásné rozhledy do údolí a na okolní hřebeny. Po večeři (svíčková a salátový bar) jsme  u nás ve třídě přivítali pana předsedu KČT Ing. Havelku, který nám věnoval spoustu času a rozloučili jsme se až kolem desáté večerní. Probrali jsme nejenom sraz, mezinárodní turistiku, Eurorando v Jižních Čechách… ale i zážitky z cest ze světa. Nezapomenuli jsme na přátele a  napsali jsme  pohledy Timmovi a Wolfgangovi. Téměř všichni odpadli do spacáků, jenom Rosťa se Šrámkou si zaběhli do soukromé hospůdky na pivo a okusili vynikající utopence (nějaká skvělá místní receptura s kečupovou majznou).  A taky jsme se seznámili s turisty od Vsetína či Nové Paky a slyšeli další zpěvy a halekačky. Svět je malý, znají úplně stejné lidi jako my… S Valachy jsme probrali hokejové téma, třeba nedělní zápas Vítkovice – Vsetín.

V sobotu ráno jsme vstávali opět o půl osmé. Na snídani byla šunková pěna ( a balíček na cestu s dobrou sekanou a mandarinkami) a po návratu jsme vyrazili nejdříve na náměstí do pěkného městského muzea (historie, příroda, betlémy, historie cechů…) a poté za Králíky s běžkami. Pořadatelé kromě několika dlouhých tras pro polykače kilometrů (od 20 do 47 km) připravili i jednu okružní kolem města (cca 10 km) kolem bunkrů a opevnění. První zastávkou bylo Vojenské muzeum, zaměřené  hlavně na Králické pevnostní oblasti. Mně osobně se to líbilo fakt moc. Hned o pár desítek metrů dále se nacházel bunkr Cihelna, který jsme opět navštívili s nadšeným průvodcem. Slibovaný čaj už sice nebyl tak horký, jak bychom prokřehlí po dvou prohlídkách potřebovali. Ale jenom co jsme vyběhli na lyžích, už bylo zase tepleji. Běželi jsme perfektně připravenou stopou kolem dalších bunkrů a u posledního bunkru  jsme posvačili a byli svědkem vynoření hřebenů masivu Kralického Sněžníku z mlhy. Všichni jsme celkem bez problémů dorazili na rozhlednu „Vyhlídka“ a poté kolem zimního tábořiště na Horu Matky Boží (tam jsme se opět sešli s pěší Jitkou). Prohlédli jsme si  kostel a většina také část kláštera včetně zajímavých modlících mramorových schodů. Největší legrace byl pro mnohé sjezd z hory dolů do Králík. Kdo nepochopil systém traverzů, tak sem tam spadnul. Ale sněhu bylo dost a byl měkký. Šakali a Kašovští se hned na kraji města stavili na svařák,  zatímco ostatní se šli do školy osprchovat. Na večeři byla roláda s bramborem a salátový bar.

Poté jsme se přesunuli do kulturního domu Střelnice, kde každý večer probíhal nějaký program. Tentokráte nás čekalo slavnostní ukončení a bál. Ukončení bylo celkem krátké. Pan Havelka předal tři ocenění, mimo jiné hlavnímu organizátorovi Otakarovi Bourovi z KČT Horal a taky Janu Klegovi z Ostravy (ten organizoval zimní táboření). Zpíváme společně „Jak mi dupou králíci“. Aby se neřeklo, tak jsme si zakoupili nějaké lístky do tomboly. Jak se nakonec ukázalo, štěstěna při nás neobyčejně stála ! Micka vybrala 5 lístků a tři z toho vyhrály ! A těch několik dvacetikorun se nám opravdu vrátilo, protože ceny byly hodnotné. Vyhráli jsme MP3 přehrávač, rychlovarnou konvici, ohřívátko… Kari měl pouze  jeden lístek a vyhrál konvici. A aby toho nebylo málo, tak Micka s Marťasem našli zlatý prstýnek, nechali ho vyhlásit a od majitele obdrželi stovku. No, prostě Čmoudíci se neztratili ani na bále a už nás znají i v celém KČT. A tančili jsme dlouho do noci, než jsme šli spát.

Nedělní ráno bylo opět mrazivé, ale slunečné. Tentokráte byly na snídani párky a v balíčku mimo jiné šunkový salám. Sbalili jsme se, uklidili třídu, naplnili auta a zastavili se naposledy na náměstí – do soukromého bytu na „Králický Betlém Antonína Honzáka s pohyblivými figurkami řezbáře Schwarze“. Obdivuhodné, co všechno jsou schopni šikovní lidé postavit a vyrobit na koleně ve vlastním bytě. Po našem odjezdu bude celý Betlém zabalen a uschován v prádelně a na půdě do příští zimy. Po cestě domů jsme zastavili na chvíli opět v Horním Benešově (Šakal u své sestry s lyžemi)  a pak v Opavě, protože nás zlákalo Slezské muzeum. Bohužel zrovna v neděli je otevřeno odpoledne až od 14:00 hod (jinak vždy od 13:00 hod) a hodinu jsme venku mrznout nechtěli, a tak jsme se přesunuli do Tesca a po krátkém nákupu pokračovali do Ostravy.

Ty nejvzdálenější členy  jsme rozvezli domů nebo na nádraží a ještě jeli vyložit běžky do klubovny a lyže do Proskovic. Večer šel ještě Kari s Rosťou a Marťasem na hokej se Vsetínem, který jsme vyhráli drtivě 8-0!

Srazu se zúčastnilo celkem 781 účastníků (z toho asi tak 5-6  oddílů TOM) a i díky počasí se nám v Králíkách líbilo. Samozřejmě, pár chybiček či nedostatků by se vždycky našlo, ale koneckonců, za tři roky bude pořádat zimní sraz naše oblast Moravskoslezská, budeme mít možnost se ukázat… Příští zimu je mezinárodní sraz na Oravě a za dva roky v Třebíči na Vrchovině.                                                         

Rosťa RR.

 P.S. Po mnoha letech uvažování jsme konečně začali kupovat Turistické známky !

Evropské dny turistiky v oblasti Moravskoslezské, Pátek 9.9.2005 Slezskoostravský hrad od 18 hod

Celý víkend budou probíhat po kraji turistické akce a slavnostního zahájení jsme se zúčastnili i my tomíci. Dorazilo hodně oddílů (my, Bobři, KTO, Hogani,  Zálesáci, Sírius, Trpaslíci…). O půl sedmé večer hosté přednesli své zdravice (ing. Havelka – předseda KČT, Ing. Boháč – náš oblastní předseda KČT,  Ing. Nováček – náš krajský náčelník tomíků, Soptík a Honza Sládek oslavenec – za organizátory, pan Carbol – za úřady atd.) a poté byla zapálena hranice, kterou jsme už ve středu chystali my (Šakal, Libro, RR) a v sobotu zase nás čeká likvidace. Po pozvánce na turistické trasy hrála až do zavření hradu country – trampská kapela Argument. Kdo má rád tuto hudbu – a tam byli snad všichni takoví, mohli si i zatančit od Zelenáčů až po Brontosaury. Hrad byl otevřen pro veřejnost zdarma a kdo tam v poslední době nebyl, mohl ho prolézt a vidět třeba nová akvária. Pro mladší speciální program nebyl a tak mohli za setmění jít na tramvaj a domů, zatímco my starší jsme „pařili“ až do zavíračky. Rozvezl nás autem Kari a Máro a tramvaje DP… Na oddílovce se hlásil snad jenom jeden člen že přijde, ale nakonec nás bylo hodně. RR, Šrámka, Micka, Marťas, Mentos, Sněhur, Kari, Jitka, Máro, Vladimír, Matika, Evička, Bobeš, Dave, 4 nováčci, Libro, Monopol, Kvasík, Šakal… 22 ? Snad jsem na někoho nezapomenul. Sněhur to natočil na kameru a Marťas fotil. V neděli vyrazíme turistikovat na kola a lodě.

SOFTBAL – HLUČÍNSKÝ PASÁK Sobota  11.6.2005

Ráno po osmé jsme se postupně začali sjíždět v Přívoze a busy č. 34 a 56 (a Feldou a Márovým Favoritem) jsme přejeli na autobusák do Hlučína, kde pro nás přišel Frenky jako spojka (ještě jsme se mu vtipně schovávali za autobus). Na hřiště u ZŠ Hornická jsme dorazili jenom my Čmoudi (v počtu 19) a domácí pořádající Zálesáci. Měli ještě dorazit skauti ze Svinova, KaM z Frýdku Místku, Sedmička z Poruby… Ale sračky nedorazili, protože sem tam pršelo a někteří pro jistotu nebrali ani telefon. Po přichystání hřiště a nástupu, kde jsme si s Ivanem ujasnili pravidla (Zálesáci pozvolna přecházejí od pasáku k softbalu) hráli nejdříve mladí do 15 let + holky (ty mohly být i starší). Za nás hráli: Škuba, Mentoska, Micka, Marťas, Patrik, Šrámka, Pastelka, Myška a Komár. Dohodli jsme se na pět směn, ale po čtyřech směnách naši vedli celkem přesvědčivě 30:5 a protože začalo více pršet, o vítězi bylo rozhodnuto. Chvíli jsme museli počkat pod stromy s deštníky, protože přeháňka byla vydatná a potom nastoupili proti sobě starší. Za nás hrál Máro, Ježek, Bublajs, Rosťa, Mentos, Kvark,  Kari, Libro, Matika a Peťa. Už ve druhé směně jsme překvapivě prohrávali 1:13, protože nám nevycházelo vůbec nic a naopak Zálesákům všechno (vypomáhal jim Škuba), ale pak nás smůla opustila a do konce páté směny jsme to otočili na 17:14. Takže putovní placku jsme dostali zpět a vezeme si ji opět do klubovny.  I přes nic moc počasí jsme si všichni pěkně zahráli a to obzvláště se Zálesáky, kteří udělali velký výkonnostní krok kupředu. A navíc je s nimi sranda a pravidla jsme až tak „nežrali“ vážně. Po cestě zpět v buse došlo k nepříjemnostem, kdy revizor napařil Patrikovi a Komárovi pokutu. Né že by si nekoupili lístky, ale v Hlučíně bylo všechno zavřeno a řidič neměl k prodeji ty správné lístky, nebo neměl drobné, a tak měli naši třeba cvaklé, ale na jinou zónu… Slavný integrovaný systém je tu úplně na h…., protože normální občasný cestující se v něm nemůže nikdy vyznat.  Tož smůla…

105. Wandertag Německo + 31. sraz ÖTK Jugend Rakousko

Protože se nám na loňském Deutscher Wandertagu u Balstkého moře líbilo a německá strana nám doručila  pozvání, letos jsme vyrazili opět, tentokráte již na 105. ročník do trojměstí Saalfeld, Rudolstadt a Bad Blankenburg v blízkosti Duryňského lesa. V termínu 20.-25.7.2005 poznáváme v sestavě tomíků  převážně z Moravskoslezského kraje blízké i daleké okolí těchto lázeňských měst. Stíháme toho opravdu hodně (busem, pěšky, vlakem, na kolech…) -  zámky, hrady, chrámy a kostely, krápníkové jeskyně u Saalfeldu, přehradu Hohenwarte, bobovou dráhu a mládežnické zábavní centrum (Dittrichshütte), manufakturu na porcelán (Sitzendorf), muzea, místní kulinářské speciality, jízdu lodí, atraktivní aquapark Saalemaxx (Rudolstadt), mládežnický koncert rockových gospelů v kostele, jeden den vyjíždíme do Erfurtu na kultovní německý hrad Wartburg a na umělý  vodopád Trusetaler Wasserfall. … Naši přátelé z DWJ (Deutscher Wanderjugend) nás pozývají na lukostřelbu a trávíme spolu samozřejmě hodně času, včetně večerů u kronik a fotografií. V centrální srazové hale v Bad Blankenburku (ubytováni jsme v místním gymnáziu) se několikráte účastníme s českou delegací KČT a Czechtourismu propagujeme Asociaci TOM, KČT  a Moravskoslezský kraj. Od našeho hejtmanství jsme obdrželi celou krabici pěkných propagačních předmětů v němčině, ale taky v angličtině. Nejdříve si myslíme, že to ani neudáme, ale velice brzy musíme začít šetřit, aby nám vůbec něco zbylo do Rakouska ! Takový zájem jsme opravdu nečekali. Všichni němečtí turisté  si při každé příležitosti chtějí popovídat, mnozí z nich umí i trochu česky a v Česku už mnozí byli. Je zajímavé, že český turistický stánek je v záplavě německých prakticky jediný zahraniční a už se to stalo tradicí.  I pan předseda KČT a Evropských turistických federací Ing. Havelka si na nás našel jako vždy dostatek času včetně návštěvy s vrcholnou německou delegací. Na závěr srazu, kterého se účastnily desetitisíce turistů (až k padesáti tisícům !!!),  pochoduje Saalfeldem tradiční průvod desítek zúčastněných turistických spolků, my jsme šli v jeho čestném čele a uvítání bylo přátelské, stejně jako v průběhu celého srazu. Přestože někteří museli zpět domů do práce, pro většinu účastníků to byl teprve začátek putování a ti pokračovali autobusem po jednodenní zastávce  v Mariánských lázních a Lázních Kynžvart zpět za dalším poznáním do Německa do Mnichova, Dachau a poté do Rakouska na sraz mladých rakouských turistů. Příští rok jsme srdečně zváni na 106. Deutscher Wandertag v atraktivní oblasti Eifel.

Po náročném programu nás v Chebu opouští šestice pracantů, která přesedá na vlak a jede domů a my máme několik dnů na „turistický odpočinek“ v Bavorsku. V Mnichově se ubytováváme v campu na okraji města a většinu pamětihodností zvládáme jako správní turisté na kole. Městem protkaná síť cyklostezek je nám inspirací, jak bychom to chtěli mít i u nás. Za tři dny stihneme většinu místních atrakcí, centrum, Rezidenci, kostely, orloj, Olympia park s věží a bazénem, Anglickou zahradu, velkolepé Deutscher muzeum… V Mnichově přetrpíme největší vedra a pak vyrážíme zase do přírody, do Alp v Rakousku.

Přestože někteří museli zpět domů do práce, pro většinu účastníků to byl teprve začátek putování a ti pokračovali autobusem po jednodenní zastávce  v Mariánských lázních a Lázních Kynžvart zpět za dalším poznáním do Německa do Mnichova, Dachau a poté do Rakouska na sraz mladých rakouských turistů. Příští rok jsme srdečně zváni na 106. Deutscher Wandertag v atraktivní oblasti Eifel.

Rostislav Kašovský, TOM Čmoudík Ostrava

56. SRAZ ODDÍLŮ Bítovský Mlýn 30.9.- 2.10.2005

Máme Štít vítězů !!!

Rok utekl jako voda a už je tady náš nejdůležitější sraz tábornických oddílů, pořádaný BVÚ. Vyrazili jsme v pátek večer, většina členů se vešla  na konečné v Porubě  do autobusu BVÚ, který pendloval až k hájence. Micka se Šrámkou a Librem mezitím přivezli feldou stany a tak se za šera postavilo tábořiště. Protože Rosťa doma ještě dopisoval vyúčtování grantu pro Krajský úřad, přijel se zbývajícími věcmi později. Jenomže mezitím několikráte pršelo a tak se oheň rozdělal až za tmy a lavičky jsme taky nestihli. Bylo nám záhadou, proč prší, když nebe je plné hvězd.  A tak se šlo alespoň brzy spát. Po ránu už to bylo lepší a do konce srazu už ani nekáplo. Hned po vzbuzení (sousední K.T.O. nás nenechalo příliš dlouho spát…) jsme vyrazili na dřevo k ohni, k táboráku a taky na lavičky a vidlice atd. Klestí na pálení je v lese dost, ale soušky na lavice a kůly byly široko daleko vybrané.  Ale nějak jsme to zvládli. Kolem desáté přijeli ještě další Čmoudi ( Peťa, Patrik, Budulajz, Juf, Marťas, Kvasík) a odpoledne ještě Jirkáč, Šakali a Šídlovci. Do nástupu ve dvanáct jsme se snažili nacvičit nějaké soutěže do pětiboje, třeba uzlování, přírodu nebo míček v kole. Taky jsme dávali dohromady tři družstva. Bohužel nám nedorazili někteří lidé, kteří původně měli přijet a to nám značně zkomplikovalo situaci (např. Fuňo, Kvark)… Hlavně u holek, protože jsme měli šikovnou pětici (Simča, Micka, Monča, Rusalka a Nancy), kterou jsme po dlouhém shánění doplnili dvěma dívčinami, ale ty toho moc neuměly a tak se družstvo ze slibných pozic propadlo do poloviny startovního pole. A to jsme počítali s Veverkou a Klárou… Ale popořádku. Na nástupu bylo kolem 340 účastníků a náš oddíl patřil k největším (tedy na BVÚ nemáme, ale když nám přes den přijeli další, bylo nás více než Zlatých Šípů a to se nám snad ještě nepovedlo). Akim vysvětlil všechny soutěže a poté si vedoucí družstev vyzvedli startovní čísla. Po francouzské polévce na oběd začal Pětiboj štafetovým během. Naše chlapecké družstvo I pod vedením Škuby  (Škuba, Marťas, Juf, Kvasík, Patrik, Komár a Martin) suverénně prošlo až do finále, kde smolně doběhlo třetí. Komárovi při předávce vlezla do dráhy dívčina, kterou sice srazil, ale vzniklé zdržení se již nedalo dohnat – byť by si to ještě Marťas ve finiši  s dvěma družstvy BVÚ rozdal. A taky si BVÚčaci zkracovali trať vnitřkem okruhu… Ale to nic nemění na tom, že jsou dobří a postavili tři kvalitní  družstva. Naše druhé družstvo pod vedením Budulajze (Budulajz, Monopol, Ucho, Matěj, Usáma a dvě zapůjčené dívčiny) postoupilo z rozběhu do druhého kola, kde se drželo na postupových místech do doby, než běžely dívčiny…. A tak z toho bylo osmé místo.  Naše dívčí družstvo sice v průběhu závodu vedlo, ale jen do doby, než běžely zapůjčené holky a ty se propadly na nepostupové pozice. Po štafetách obcházely družstva libovolně další čtyři stanoviště. V uzlařské regatě byly naše holky překvapivě druhé, Škubovci první a Budulajzi patnáctí, protože pokazili uzel… Vázalo se šest základních uzlů a sedmý ještě jednou libovolně. V přepalování provázku se musel využít pouze vlastní ešus naplněný chrastím a vlastní zápalky. Budulajzi byli druzí, Škubovci pátí a holky čtvrté. V míčku v kole se házelo softbalovým míčkem a počítal se počet okruhů bez spadnutí za 3 min. Škubovci byli druzí, Budulajzi pátí a holky sedmé. Poslední disciplína byla tábornická kimovka s přírodou, značkami, morse, semaforem, souhvězdími  atd. Škubovci byli šestí, Budulajzi dvanáctí a holky sedmé. Po pětiboji většina obcházela další soutěže ať uspořádané BVÚ nebo dalšími oddíly. Sírius například tradičně střílel z pistolek Airsoft, Průzkumník pořádal volejbalový turnaj (na to jsme měli ale málo starých z Vedení),  Zlaté Šípy Gumárnu, Zálesáci Harakiri, skauti Pandořinu skřínku… K večeru jsme zalezli na kopec do lesa a zkoušeli naše dvě písně a později ještě Libro a spol. scénku. Poté Rosťa odvezl čtveřici Kvasík, Juf, Patrik a Budulajz na tramvaj do Poruby, hold přišli o táborák. Táborák začal po půl osmé zapálením šesti fakulemi. Jako jedni z prvních jsme zpívali All My Loving od Beatles, a jak jsem později z videa slyšel, ani jsme to moc nepokazili a i ti mladší zpívali anglicky celkem přesvědčivě. Byla to z naší strany změna. Scénku jsme museli na poslední chvíli změnit, protože Kvark nedorazil a měl být hlavní postava scénky ze školní biologie. A tak se to změnilo na parodii na Oliwera Twista (Hlista), kterou nás trápila Dívčí Trojka na srazech i na  Harry Moučkách. Byli jsme si vědomi, že toto pobaví jenom omezený okruh lidí, kteří vědí, vo co go, ale my jsme se pobavili a zároveň vnitřně vypořádali s jedním traumatem. Naše druhá píseň – Cesta Dom od Zuzany Navarové – přišla na řadu až v úplném závěru. Jinak táborák trval přes dvě hodiny a měl velice dobrou úroveň, u hodně scének jsme se pobavili. Nejvíce u Síria (veršovaná krvavá pohádka o drakovi) a u Zlatých Šípů (nebe a peklo, Soudruhu, Bůh přece neexistuje…). Ale ani ostatní oddíly nezklamaly, Čtyřka, Průzkumník se svou nekonečnou scénku – zvonění, vstávání, otevírání dveří… či BVÚ nebo KTO. Táborák končil před desátou a to už musela Šídlo se svými třemi malými svěřenci domů a taky Šakal s Vlaďkou (pro jistotu, bo Fuňo s Myškou prý hlídali Tomiká… No nazdar). Vzhledem k tomu, že teplota za jasného počasí klesala k bodu mrazu a náš srazový spoluhráč Pařez ml. je v USA, nástroje jsme zabalili a ohřívali se u oddílového ohniště. Nedělní ráno jsme si poleželi, tedy co nám dovolilo sousední K.T.O., které si se spánkem a vůbec se sousedy nedělá starosti. Poté se uklízelo a balilo, protože v jedenáct byl nástup a vyhlášení výsledků. Ty dopadly pro nás příznivě, protože naše chlapecké družstvo i přes druhé místo vyhrálo Štít vítězů, protože BVÚ si štít nenechává. Což je pro nás velký úspěch. Ale i vítězství v písních nebo druhé místo v kronikách (dopisovali jsme je několik dnů předem – zásluha, RR, Šrámky, Vlaďky, Libra a Šídla) a množství dalších diplomů v regatách, lasování či jiných soutěžích je príma. Budulajzovci byli nakonec sedmí a holky šesté. Po nástupu a schůzce vedoucích jsme se vyfotili s diplomy a se štítem a před jednou se rozloučili. Někteří jeli auty (Nancy s Pařezem a Jogi, RR s Librem a Marťasem do Proskovic s věcma, Šrámka s Mickou odvezla Havířováky Usámu, Monču a Martina k nádraží) a ostatní šli k hájovně na autobus. Tedy ještě předtím jsme složitě maskovali ohniště, protože „zmizela“ hlína a tak jsme tam různě sadili stromky a tak. Málem bych zapomenul, my jsme pořádali soutěž Vrškománie, pro pětičlenná  družstva, kdy se musely pet vršky roztřídit do kyblíků dle barev. Z devatenácti družstev zvítězili Strážci před našimi a třetími Stopaři. Všichni měli časy do dvou minut. A doplňkovou soutěž  na odhad počtu vršků vyhráli Stopaři (bylo jich 747). U soutěže dlel Mentos, Pastelka a Filipes. Štít musíme oslavit… Vždyť za 14 dní slavíme 15 let oddílu !!! A kdo se zúčastnil ? Všem patří díky za účast a u mnohých to byla dlouhá cesta na sraz, Hranice, Havířov, Žilina, Bohumín… Nancy, Micka, Monča, Rusalka, Simča, Škuba, Juf, Marťas, Kvasík, Martin, Komár, Patrik, Matěj, Budulajz, Ucho, Monopol, Usáma, RR, Šrámka, Mentos, Filipes, Libro, Luděk, Peťa, Jirkáč, Mentos, Šakal, Vlaďka, Šídlo, Leonka, Adámek a Mája. Tedy i s mrňaty 32.

RR.

2. místo  Štít vítězů                       Škubovci
3. místo  Štafeťák                        Škubovci
1. místo  Uzlování                          Škubovci
2. místo  Míček v kole                     Škubovci
2. místo  Přepalování provázku                  Budulajzovci
2. místo  Uzlování                          Simčovci
2. místo  Nejlepší kronika                 oddíl
1. místo  Nejlepší písnička u táboráku   oddíl
1. místo  Hbitý uzlík do 15 let           Komár
3. místo  Hbitý uzlík nad 15 let          Pastelka
2. místo  Hbitý uzlík do 15 let           Marťas
2. místo  Hbitý uzlík do 12 let           Simča
3. místo  Lasování nad 15 let             Rosťa
2. místo  Harakiri 13-15 let             Martin
1. místo  Harakiri 16-18 let             Škuba
3. místo  Harakiri 19-nekonečno         Šakal
3. místo  Airsoft nad 18 let              Šakal
3. místo  Airsoft do 15 let               Simča
2. místo  Vrškománie                Libro, Filča, Luděk, Pastelka, Mentos
          

Azimut 2005

zde jsou k dispozici pouze výsledky v přehledné tabulce.

VII. Mezinárodní Olympiáda TOM, v Bratislavě 13.-16.10.2005

Ve čtvrtek po třetí odpolední nastupujeme u klubovny do přistaveného busu (Holub z Orlové) v sestavě Rosťa, Kari, Matika, Evička, Didi, Bobeš, Mentos, Budulajz, Šakal, Vlaďka a Kvasík. Nacpeme naše bágly a plakáty a kroniky a… Společně s Pirátem přejíždíme do Frýdlantu  nad Ostravicí, kde přistupují Divočáci a taky Veverka s Klárou. Počasí je hnusné a prší nebo poprchává až do Bratislavy (aut je plno, jedeme pomalu a jenom jednou zastavujeme na čůrání apod.). Za setmění stěhujeme všechny věci z busu do ZŠ M.R. Štefánika v ulici Grösslingove 16.  Pro úzké uličky a plno aut není možno dojet až do školy. Fasujeme třídu v prvním patře a potom chystáme naši nástěnkovou expozici o činnosti oddílu vedle štábu ve druhé budově ve druhém patře. Máme ji jednoznačně největší a (nekriticky) nejpěknější, ale bohužel se v průběhu akce nijak nehodnotí, to nás trochu mrzí. Na druhou stranu si mají tomíci čeští i slovenští co prohlížet, přidali jsme hromady fotek, kronik, canců… Když začíná porada vedoucích, souběžně s tím se oddíly v tělocvičně „představují“. Ta souběžnost asi není moc dobrá, podle našich panuje v tělocvičně celkem chaos a porada je celkem delší (mnohdy se mluví o ničem pořád dokola a důležité věci unikají). Spíme klidně, celkově se dá říci, že se tomíci co se týče hlasitosti a tak chovají celkem slušně. Ráno přecházíme do jídelny blízké bývalé školy, protože naše jídelna (a nejenom ta) je v rekonstrukci. Párečky jsou dobré a musíme jich naládovat hodně, máme několik  stravenek navíc, než dorazí zbytek naší sestavy. Na svačinu dostáváme pytlíky s rohlíky, sýrem, salámem, tatrankou, rajčetem, banánem… Dobrotky. Poté se přesunujeme na Premaciálne námestie v historickém centru, kde probíhá zahájení Olympiády a zdravice hostů (starostové Starého Města, Petržalky, náměstkyně primátora Bratislavy, zástupce Armády SR, předseda KST, náčelník slovenských Tomíků, předsedkyně organizačního štábu… a taky náš náčelník Tomáš Novotný dorazil) . Kolem deváté ranní se startuje městská hra 3-5 členných hlídek Bratislavou. Není to nic jednoduchého, trasa je dlouhá a má 8 stanovišť (hrad, nový most Apollo, budova nového rozhlasu…) a vždy se musí vyluštit šifra a pochopit indície. Vedení se také napsalo do družstev, protože původní informace byla, že běžet můžeme.  Ale byla to jedna z mnoha srazových dezinformací. Takže Vedení sice kopírovalo trasu, ale jenom za kulturou. Od prezidentského paláce šlo na hrad, kde absolvovalo všechny výstavy a taky „studnu“ a záchodky za 10,– Sk. Poté sešlo do centra na čaj, pívo Kelt, kafe… a vrátilo se do školy. Tak už na betonovém hřišti probíhaly nějaké soutěže, a taky rekrutační středisko Armády SR postavilo nafukovací horolezeckou stěnu, která měla velký úspěch. Taky propagační předměty od Armády byly velice pěkné a hodnotné a dostal je každý. Príma. Většina hlídek dorazila do určených patnácti hodin odpoledne, jenom někteří se opozdili. Po čtvrté měla započít uzlařská regata, ale ta se opožďovala a byly nám podávány různé informace, až začala úplně jinde než jsme čekali a byla pro nás běžné uzlaře hodně „netradiční“. Ve štafetách jsme postavili dvě šestičlenné družstva, starší a mladší. Ovšem vázat třeba škoťák s tenkou vázačkou a hrubým lanem, to prostě není logické, i nám starým se to rozvazovalo, což teprve mladším, kteří to nebyli schopni utáhnout, že jo. Vázání jednotlivců už jsme nepochopili vůbec. Vázal se každý uzel zvlášť na různé mongolské špagáty, a stopovalo se to plus mínus nějaká ta sekunda a pak se to sčítalo ! Takže velké chyby a špatné provazy. No nic, jiný kraj, jiný mrav.

Večer během večeře (polévka a řízek s rýží, opět mňam) přijeli vlakem naše posily, Marťas, Micka, Libro a Šrámka, čímž nás bylo celkem 17.Je třeba podotknout, že někteří lidé se před akcí odhlásili – protože jim nechtěli udělat pas, anebo ze školních důvodů či příkazů Úřadu práce nebo z důvodu nemoci. Mělo nás být hodně přes dvacet. Po osmé začal galaprogram. My jsme si honem ve třídě alespoň jednou zkusili naše dvě písně. Sice jsme je nedávno hráli na srazu ABC, ale sestava našich členů v Bratislavě byla úplně jiná než na srazu, tentokráte bylo více nezpěváků a nehudebníků.  Program v tělocvičně byl ale velice slušný. Každý oddíl si přichystal program, zpěv, tanec, scénku atd. My jsme hráli All My Loving a Cestu dom´, snad se to dalo poslouchat. Když ovšem publikum začalo v průběhu písní tleskat, totálně nás to rozhodilo a zmátlo. Ještě si pamatuji třeba výbornou scénku tomíků Nezmarů z Předměřic a jejich akvabely, nebo třeba zpívání Divočáků z Frýdlantu a tanec a zpěv  Trebišovských Brontosaurů, kteří se museli vyrovnat s kytarou bez prasklé struny a zapívali mimo jiné (k potěchu mého ucha) starou Tublatanku nebo duet Žbirky s Gombitovou. Celé to uváděl šoumen – vedoucí tomíků slovenských Bobríků. A celkem dobře, jenom mohl – jak je u nás zvykem – nahlásit na přípravu další oddíl. Ale to už bychom chtěli moc. Pěkný večer. Poté proběhla ještě porada vedoucích o zítřejších výletech. Mladí se bavili po svém a staří šli na chvíli do centra, kde to žilo asi tak jako na ostravské Stodolní. Stella Artois to jistila.

No nevím, proč nás pořadatelé ráno budili (dříve než jsme chtěli a bylo nutné). Na snídani byla vánočka s máslem a kakaem a na svačinky jsme dostali chleby s řízky a jablky a tribitkami atd. Náš odjezd za poznáním zkomplikovali Divočáci, kteří čekali na bus úplně jinde, než měli. A nikdo nebral telefon, byť je Klára od svých kamarádek dala k dispozici. Nakonec jsme se našli a vyjeli za Bratislavu k nejbližším horám na zříceninu Paštúň. To ještě na nádraží přibíráme Líbu Valentovou a dva přátele. A taky Lída Nováčková dorazila, autobus se nám utěšeně zaplnil. Snad ten název hradu píšeme dobře. Značení na stromech je vidět, i když rozcestníky reziví a rozpadají se. Slunce svítí a počasí nám během Olympiády přeje. Nahoře se schází hodně pěších turistů a naši mladí hrají na schovku. Pěkný rozhled na Karpaty. Dole ve vsi si dáváme čepované kofoly a píva a bus nás převáží na sídliště pod Sandberg. Po modré jdeme trasu pod pískovou rezervací, pod Librovou oblíbenou Devínskou Kobylou,  fotíme se a  setkáváme se pod Devínem na parkovišti. Po krátkém dohadování  s paní pokladní nakonec dostáváme jednotné hromadné vstupné (20,– Sk) pro 29 osob. Libro s Evčou s námi nejdou, Libro to během svých studií asi poznal dostatečně. Devín je pěkný, byť se upravují chodníky.  Soutok Moravy a  Dunaje nás fascinuje, proud je opravdu prudký a lodě proti proudu jedou krokem. Někteří se dokonce koupou a plují proti proudu !  Kupujeme pohledy a turistické známky a vyrážíme zpět do školy. Po cestě vidíme Librem absolvovanou Univerzitu Komenského, oblíbené nábřeží či hospodu.

Před večeří vyrážíme na Primaciálne námestie. S lampióny za světla, což pořadatelé nedomysleli. Nemůžeme mít svíčky, pouze baterky. Hold předpisy se zpřísňují a museli by být přítomni místní hasiči… Všude. Vyhlašují se výsledky soutěží a ukončuje se oficiálně Olympiáda. Bratislavskou hru mezi mladšími vyhrávají Divočáci z Frýdlantu (gratulujeme) a naše družstvo  Klára, Veverka, Didi a Bobeš je šesté, tedy v polovině startovního pole. Naši starší (Mentos, Budulajz a Kvasík) jsou celkově na pěkném druhém místě a poráží je pouze domácí borci z TOM Boanerges. I když naši mají pochybnosti, zda bratislaváci obešli všechny kontroly (viděli kartu bez jednoho razítka a penalizace je směšná), nevíříme hladinu.  V Uzlařské regatě družstev vítězí naše družstvo mladších (Mentos, Kvasík, Klára, Veverka,  Bobeš a Budulajz), družstvo Vedení končí třetí ( i když jsme měli evidentně nejlepší čas ze všech, ale systém vyhodnocení nám zůstal utajen). Ale co je doma, to se počítá. V uzlování jednotlivců nebyly vyhlášeny předem zadané kategorie (mladší a starší zvlášť), což je nám záhadou, ale ve „zbylých“ dvou kategoriích chlapců a děvčat se neztrácíme, Mentos vyhrává první místo.

Ostatní doplatili na zmatenost a nepřesnost. A to naši nejlepší uzlaři nebyli přítomni. Zpět jdeme za šera na dobrou večeři  (knedlo – vepřo – zelo + dobrá polévka) a v osm hodin po poradě vedoucích (závěrečné hodnocení, postesk nad stavem záchodů a taky nad dětmi, které vyhazují jídlo – i do záchodů, hold se naše děti mají přepychově, návrhy na zlepšení pro příště…) začíná v tělocvičně diskoška spojená s country bálem. Průzkumníci přijeli z Ostravy pod vedením Iky a Vráti naučit nějaké tanečky. Původně chtěli čtyři, ale pak se zadrhli na dvou, a to byla škoda, protože to hodně  zaujalo a bavilo. Parket v tělocvičně byl plný. Následující „díza“ probíhala do půl dvanácté a ani potom se nikomu nechtělo spát. A na Slovensku mají pěkná děvčata. (U nás taky..). Někteří z Vedení vyrazili do noční Bratislavy s cílem dobýt na mostě SNP UFO. Jenže rozhledna byla popsána tak zmatečně, že byla nakonec jenom do deseti. Takže snad zítra… No a dále jsme prošli nábřeží Petržalky,  doupě s africkými hudebníky, starý most a taky centrum s nějakým pivkem a šíleným městským autobusem, který neměl asi žádné brzdové obložení a dělal v nočním městě neuvěřitelné  zvuky.  Nedělní snídaně (pečivo, salámy, sýry  atd.) a vyfasovaný balíček s jablky, perníky a řízky mezi chleby završilo výborné stravování, byť to byla jedna velká zabijačka (každý den vepřové). Po sbalení věcí, úklidu a přestěhování naší výstavy dostiženij narodnovo chazjajstva do busu si dáváme od 9 do 12 hod rozchod. Vždyť jsme vlastně ještě skoro nic neviděli! Šakalíci + Kašovští + Piráti vyráží do Slovenského národného múzea, kde doputovala z Česka unikátní dvojvýstava autorů Hanzelky, Zikmunda, Stingla, Švaříčka a National Geographic Česko „Tajomná Indonézia“ (Tamtamy času) a „Slávne expedície 20. storočia“. Opravdu nádhera, to dopoledne už jsme nic jiného nestihli, nádherné fotografie, předměty, živá zvířátka, povídání, videa. Taky svědectví o lidožroutech a praštěných náboženských misionářích, kteří mnohdy  skončili taky na pekáči (dobře jim tak).

Už jenom málo času nám zbylo na další patra muzea a úplně nahoře jsme společně s mladým vědcem řešili některé vědecké a fyzikální problémy. Jiné skupiny vyrazily buď do městského muzea v centru, nebo třeba náš oddílový kroužek přátel MHD pod Vedením Libra a Kariho na konečnou tramvají. No někteří byli i v Tescu, asi toho máme doma málo…

Hned po dvanácté jsme kupodivu všichni vyrazili na cestu domů. Po cestě jsme účtovali a domlouvali akce, třeba družinovku – v úterý, výroční oddílovku – ve čtvrtek, zahradu Vedení v sobotu a neděli, Budapest příští týden  či školení vedoucích následující víkend na Myšinci pro Kariho, Mentose a Filču.  Zastávku jsme udělali až u pumpy v Bytči, kde se počasí pokazilo (naštěstí až teď). Ve Frýdlantu vysedli Divočáci a taky naše Klára s Veverkou (nechaly nám i přes trojí upozornění v busu některé věci, třeba peněženku, mobil…). V Zábřehu už jsme se rozloučili jenom s řidičem a Pirátem s Lídou a dali se v klubovně do uklízení a rozvěšování plakátů a placek a desek vítězů a kronik a canců a fotoalb atd.

V Bratislavě se nám líbilo a protože jsme ji opět nestihli prolézt, budeme to muset někdy zopakovat. Ačkoliv nám mnohé věci v hlavní metropoli Slovenska připadají zaostalejší a méně udržované a financované než u nás (školy nám připadají téměř rozpadající se), má město hodně památek a svoje kouzlo. A dostatek dobrého piva.  Pořadatelé Olympiády dělali co bylo v jejich silách, byli na nás hodní a milí  a připravili toho pro nás spoustu, byť některé věci bychom řešili asi jinak. Taky propagační materiály byly pěkné a mnohdy i funkční a upotřebitelné. Obdrželi jsme i oblastní turistický odznak Bratislava. A pamětní listy a diplomy.

Ale ono se to dobře kritizuje, každý má možnost si to zkusit… Takže za dva roky bude Olympiáda zase u nás v Česku, kohopak asi Pirát přemluví k pořadatelství… ?

Rosťa RR

13. Vánoční Orienťák Bělský les a okolí, Sobota  17.12.2005

V pátek bylo psí počasí, nad republikou se přehnala vichřice s vánicí a tak byla účast o něco slabší, než v předchozích letech (tentokráte 75 účastníků). Ale ráno se počasí umoudřilo a tak se po zapsání družstev a vysvětlení záludností trati mohlo na trať po deváté ranní vydat v pětiminutových intervalech 12 družstev z deseti oddílů. Kontrola č. 1 byla již tradiční ochutnávka, tentokráte 8 druhů paštik. Někteří mladí se šklebili, ale naopak mnozí starší si pochutnali (játrovka, mandlová, žampiónová, šunková pěna, falcký sen, myslivecká, majka a cibulový métský). Teprve poté se závodníci dopátrali zaměření celého závodu. Večerníček slaví 40 let, takže zaměření ostatních kontrol bylo jasné. Na kontrole č. 2 se skládala večerníčkovská čepice z novin. Velký problém… Na třetí kontrole čekal test (Kdy poprvé zazněla znělka Večerníčku, nejoblíbenější pohádka, hlavní hrdinové, který Večerníček má nejvíce dílů, tvůrcové, animátoři a známí vypravěči atd…). Úkolem čtvrté kontroly bylo popsat znělku a tipnout si výročí oslav. Na páté kontrole se družstvo rozdělilo a předváděla se večerníčkovská pantomima. Na kontrole č. 6 se doplňovala chybějící slova v populární písni Večerníček od Karla Černocha. Na sedmé kontrole se z diktafonů poznávalo patnáct známých večerníčkovských znělek a písní. Osmá kontrola obsahovala biologicko-večerníčkovský testíček. Předposlední devátá kontrola zadala všem napsat co nejvíce večerníčkovských dvojic a Večerníčků celkem. Vítězové ze Síria jich v té rychlosti napsali neuvěřitelných 68 ! No a závěrečná desátá kontrola byla v klubovně Čmoudíků a Modrých Šípů, kde se pouštěly z DVD a z notebooku ukázky z Večerníčků s následnými otázkami.

Každé družstvo si mohlo dát teplý čaj a poté zkontrolovalo Rosťu při sčítání výsledků a po jedné hodině odpolední byly vyplněny i diplomky. Kromě účastnických diplomů se rozdávaly taky PF-ka a těm lepším družstvům i drobné ceny (knihy, ringa,  CD Rom, atomácké omalovánky, placky…).   Snad se závod alespoň trošku líbil (trochu se nám to hromadilo na kontrole 7 a 10, tak to musíme do příště odstranit), byť v našich klubovnách nelze kolem poledne příliš topit. Ale pořád lepší než venku. Starší se vrátili do dětských let a mladší si procvičili současné televizní znalosti…  Děkujeme za účast a zase za rok !

Rosťa

 

Kategorie starší

Název

Výsledný čas

Běžecký čas Tr.min Zdržení + Plusy
1. SIRIUS Sirius „B“ 17:33 99:33 12:00 94:00
2. ŽĎORBI + STOPAŘI Bo Co 48:41 112:41 10:00 74:00
3. HOGAN Hoganstar 49:20 114:20 4:00 69:00
4. PRůZKUMNÍK Bulanci 50:56 115:56 13:00 78:00
 

Kategorie mladší

         
1. ČMOUDÍK Kanci 58:35 95:35 26:00 63:00
2. SYLVATIK Týjo 75:55 119:55 11:00 55:00
3. PAPRSEK 4345 96:52 135:52 22:00 61:00
4. HOGAN+ŽĎORBI Těžká směs 105:16 133:16 25:00 53:00
5. UFO Kosmíci 109:50 109:20 22:30 22:00
6. HAVÍŘOV Jindříšci 112:30 101:30 28:00 17:00
7. SIRIUS Sirius „A“ 112:40 114:40 34:00 36:00
8. PRůZKUMNÍK FBI 160:40 144:40 29:00 13:00

 

 

Bez komentářů - Okomentuj

Okomentuj

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžeš použít HTML tyto značky a parametry: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>


Vítejte , dnes je Čtvrtek, 12.12.2019